nadstatný adj.; k nadpodstatný, podstatný
teol. nadpřirozený (srov. „nadpodstatný“): odpustíš li [bližnímu], bezpečně přistup [k přijímání], neb jest chléb nadſtany (m. nadſtatny), nenieť jed HusSvátM 62b (nadſtatny ~TN, ~TP); comedam panem supersubstancialem nadſtatny Hus (?) Muz XIV E 23, 27b
Uměle utvořeno podle podstatný a lat. supersubstantialis
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nadstatný, adj.: tělo Kristovo… jest chléb nadstatný HusE. 1, 173; strojené. Srov. nadpodstatný supersubstantialis.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nadstatný adj. nadpřirozený
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nadstatný adj. = nadpodstatný, nadpřirozený
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.