nabíjěti, -ěju, -ie ipf. (pf. nabiti)
1. co kam vrážet, zatloukat: incucio nabygym Slov Muz VII D 17, 38a
2. spec. co nač přitloukáním napínat: vlnu rozdělovati a šechrati, k tomu cívky súkati, na rámy [„postav“] nabigeti HynRozpr 218b den zedel … ze richten. – Srov. nabiti 3
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nabíjěti, -ěju, -ieš, impftiv., einschlagen. — Vlnu rozdělávati…, k tomu cívky súkati, na rámy nabigeti RNeubgA. 218b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².