|
|
|
nástroj, -ě m.; k nastrojiti 1. nástroj, zařízení, pomůcka k nějaké činnosti; [hudby] nástroj k provozování hudby, hudební nástroj: rozliční herci s rozličnémi naſtrogi piščby i hudby CestMil 34a instrumenta musica; aby…nesměl [nikdo] ani všetečně se pokúšel kostkami neb v kostky neb jiným naſtrogem kteréhož koli vymyšlenie hry hráti MajCarA 39 alio argumento aut instrumento; s děly a s jinými nástroji bojovnými BřezKron 374 cum…bellicis instrumentis; aby velebili a chválili pána boha izrahelského…a Jehiele nad naſtrogem žaltářovým a huslí BiblPraž 1 Par 16,5 (nad strojem žaltářovým BiblOl a ost.) super organa psalterii. – Srov. nástrojie 2. (čeho/koho) nástroj, prostředek sloužící něčemu n. někomu: že mnohé panie rúcho drahé i jiné přípravy ozdobené jakožto naſtrog smilstva zamietáchu GuallCtnostK 227 instrumenta luxuriae; potřeby a naſtroge, kteréž by sě hodily k věcem užívajícím puožitka lidského SolfA 128a; třetie [slove svaté], jenž jest naſtroi, aby lidé byli svatí HusVýklB 124b; netreskci nižádný rychtářuo…, klad, škřipcuov, neb sú to vše naſtrogowe sluhy božího ChelčSíť 107a; ║ anebo kněží Bélových chytré naſtroge býti tresktané, kteréžto viece z věhlasného muže opatrnosti nežli prorockým duchem mohly sú býti páchány ProlBiblL 157b (ad Dn: ~K, BiblPad) machinas deprehensas lsti; mulier sic ornata est domus tot demoniorum, quot sunt in ea ornamenta nastroyowe HusBetl 4,290 okrasy, ozdoby 3. [v určení způsobu] návod, navedení, podnět: jímanie Kristovo ot pohanóv a židóv skrze naſtroy jich starších LyraMat 162b per explorationem; druhá milost zevnitřní jest návodem neb naſtrogem neb umluvením, jakož to často bývá, že člověk mluví slovo druhého člověka k někomu TkadlB 64b (nastrojením ~A); a když opět…z naſtroge mých nepřátel nepřátelé druzí vyjednali jsú na mě kletbu od kardinála Petra HusKuch C3a; ║ včely zajisté stvořitele svého [v hostii] poznavše, z strdi (-dij rkp) své najslažšie vosku nadělavše, hosti svému najdobrotivějšiemu kapličku divným naſtrogem učinily PovOl 271a podivuhodným řízením 4. pohlavní ústrojí: jsú také lidé, kteřížto mužie i ženy spolkem jsú a mají oboj naſtroy mezi nohama…a u pojímaní obého naſtroge požívají CestMandA 200a (~D) 5. míra, měřítko, prostředek k měření: norma nastroy KlarGlosA 1537 (De corporis natura; ~B); norma úhelnice, naſtroy SlovOstřS 96; norma naſtraſſ (m. naſtroy) SlovVeleš 104b. Jen v Slov Srov. nádobie Ad 1: Doklad uvedený v GbSlov 2,505 nadſtrogem (sic) organa MamV (= MamVíd 132b: organa nadſtrogem liras hudcovým) nutno číst nad strojem (v. t.), srov. zde doklad z BiblPraž a varianty. – Za lat. instrumentum stč. též nádoba, náprava, orudie, příprava, přístroj; srov. za organa též křídlo, ručnicě, varhany. — Ad 2: za lat. ornamentum stč. též klénot, okrášlenie. — Ad 5: za lat. norma stč. též miera; srov. norma… winckelholcz,… winckelmass DiefGlos 383 Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nástroj, -ě, masc. — Nastrojení, Anstiftung: z nástroje mých nepřátel nepřátelé druzí vyjednali sú na mě kletbu HusE. 3, 252; aneb-li to naſtrogem neb návodem kterým činíš Tkadl. 3a. — Nástroj, Instrument: herci s rozličnémi naſtrogi piščby i hudby instrumenta musica Mill. 34a; zvuk hudenie rozličných naſtrogy Mill. 32, nadſtrogem (sic) organa MamV. — Postroj, pochvy, Geschirr: nástroj ke koni kotčího vozu WintObr. 520 (XVI. stol.). — Ústrojí pohlavní, Geschlechtsteile: lidé, kteří mužie i ženy spolkem sú a mají obój naſtroy mezi nohama Mand. 62a. — Dokument: z těch všech naſtroguw předloženejch provedeno jest, že… KolC. 13a (1587). — naſtroy norma Rozk. 2169, Prešp. 1445 (v kap. de corporis natura); nastrass (sic) norma Veleš. (DiefbGloss. norma winckelholcz, -masz, regel vel gesecz, hacke). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nástroj, -ě m. nástroj, pomůcka, prostředek; návod; pohlavní úd Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nástroj m. = nastrojení, návod; příkrasa; — pohlavní ústrojí Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|