městečko, -a n.
k město
městečko, malé město, zvl. nehrazené
Sr. městce
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
městečko, -a, neutr., demin. z městce, Städtchen; stsl. mêstьčьko urbs. — Z tohoto myeſteczka (t. Nimburka, král) město hrazené jest učinil Pulk. 178a, městečko a město oppos. Když všel do mieſteczka Krist. 67b; do mieſteczka in oppidum Ol. 1. Reg. 9, 25. Do hrádku, (nadepsáno:) mieſteczka HusPost. 65a. Oppidum mieſtecżko dicitur quæque civitas præter Romam Lact. 114d.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².