|
|
|
město, -a n. sr. miesto n. 1. čí (královské ap.), jaké město, obec, zvl. větší, s hustou souvislou domovní zástavbou a specifickým právním statutem, (samo)správou a privilegii (protiklad k „ves“); „město římské“, „město trojánské“, „město olomúčské“, „město vodňanské“ ap. město Řím, Trója, Olomouc, Vodňany ap.; též fig. a meton. Staré Město (Pražské), Věcšie Město (Pražské), Veliké Město Pražské Staré Město Pražské Menšie Město Pražské Menší Město Pražské, Malá Strana Nové Město (Pražské) Nové Město Pražské města pražská Praha, pražské trojměstí, souměstí město božie, město Davidovo bibl. Jeruzalém nebeské město relig. nebeský Jeruzalém bibl. město krevné v. krevný 2. správní aj. střed města, zvl. opevněný 3. pl. městský stav Též součást vl. jm. míst. (z Kunina města VýbAkad 1,813; ves …, ješto slove Staré Město ArchČ 15,357, 1482; v Rakúsiech … v Novým Městě ArchČ 7,259, 1465). – K protikladu ohrazenosti města a vsi viz ot ohrazeného města až do vsí, ješti biechu beze zdí BiblOl 1 Rg 6,18. – V jednotlivých kontextech označovalo samo město konkrétní sídlo, obvykle na daném území hlavní, největší ap. (sr. pojmenování Jeruzaléma: jeliže sě dobra [Jidáš] města LegJidM 46; jide [Ježíš] ven z města do Bethanie MatHom 321). – Sporné jsou moderní transkripce město v případech, kdy jde o překlad latinského locus (sr. to jisté miesto/město od pólnočnie strany má potok velmi hluboký jménem Bruska PulkB 7 locum … munit rivulus) – kontext obvykle nenaznačuje, že jde nutně o lidské sídlo Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024). 
město, -a, neutr., Stadt. Odtud kvantitou odlišené miesto, místo, Ort, v. t.; oboje proti stsl. mêsto locus. — Mohuč jedno míezto slově PilA. 9; Mohuč míezzto t. 23; míezzto t. 13; pod mízztem t. 19. Vlačili jeho (s. Marka) po míezztu, všady krviú kropiece cěstu ApŠ. 104. mieſto božie civitas Dei ŽWittb. 86, 3; v-myeſtye ohrazeném in civitate munita t. 30, 22; túlati sě budú po myeſtu circuibunt civitatem t. 58, 7; myeſta Judina civitates Judæ t. 68, 36. Zdi myeſta pokojě muri Jerusalem ŽKlem. 50, 20. Tehdyž miezto zažhú všady AlxH. 8, 41. (Alexander) zvoli v-myeſto pásti AlxŠ. 5, 8; (zbořenými hradbami) ktož kady chtě jde do myeſta AlxV. 486. Z tohoto městečka (t. Nimburka, král) myeſto hrazené jest učinil Pulk. 178a, město a městečko oppos. V těch myeſtiech, k nimž přisezu Rožmb. 19. — Ženo, když pójdeš na mieſto, dobudeš mi kvasnic v těsto Hrad. 136b; když koláčiev napeku, hned jě na mieſto povleku t. 137a. — v-mieztiech AlxH. 9, 12, v-myeſtech AlxV. 2299, v-mieſtech Pass. 302, domové v-myeſtech Mus. Lev. 25, 38. — myefto civitas Prešp. 1965, BohFl. 683, civitatem MamA. 29b; mieſto civitas MamA. 26b, mieſta civitates t. 23b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|