mnieti, mňu, mníš, impftiv., mníti, míniti, meinen, dafür halten, beabsichtigen; stsl. mьnêti putare, z koř. men-. — Nemá mnyeno býti non putandum est Ol. 3. Reg. 8, 27. Mnyecze viec tak (Řekové), nezvolé mě králem AlxV. 177. Ti j’ho (Tyrští Alexandra) protivně uzřěchu, poddati sě j’mu nechtiece a obrániti sě mniecze AlxH. 8, 8. Holubé, mniec utéci strasti hrubé, za král vzeli jestřáb sobě Baw. 33a. — Já … za pravdu mnym JeronMus. 13b, mnie ti za pravdu, za to; král mnie za to, by se jeho těla házeli OpMus. 16b; mnozí mniegi za to, že jest to velmi dobře RNeubgA. 149b. — Co mnye tato svědečstvie quid sibi volunt Mus. Deut. 6, 20, Br. tamt.: co jsau to za svědectví, mnieti = znamenati. — Všickni mnýe, by šli po dobré cěstě Štít. uč. 109b, mňu, by…, že…, že by…; takž mnyecze, by tu byl ležě ApŠ. 35; Mnys, by tě nikte neustrašil AlxV. 988; každý mny, by byl den súdný t. 2069; což bych tobě poradil, mnyel by, bych té s tvými vadil AlxBM. 2, 41; sú jeho (Jana) mnozí, by byl Jezukrist, mnyeli Pass. 281; gdyž juž mny kto, by byl zíščě, všakž ho strach bude odtiščě AlxBM. 5, 26; (zloděj) lekne sě mníegícz, by popravce na ň běželi ŠtítMus. 79b; i mniegí někteří, by takoví spaseni býti mohli t. 91b; pekelníci mniegi, by v mnohém mluvení svém byli uslyšáni Pernšt. Mat. 6, 7; za mnys, by tam utěžal, za mnys, že by přěd tobú (Alexander před Dariem) běžal AlxV. 1368; mniegice, že již dobře jdú k spasení ŠtítPař. 73b; mnyeſſe mi sě, bych stál na břězě putabam me stare Ol. Gen. 41, 17, mní mi sě, by…, že…; mni mi sě, že atd. nihil me habere puto t. Esth. 5, 13. — Vy z toho hřiechu nemnyte Hrad. 131a, mňu hřiech (podle lat.), že něco je hřích; pověděv jim to (sv. Prokop Němcům) zahynu a Němci… někaké přěludstvie mnyechu t. 26a; jej (Soběslava Němci) ne člověka, ale diábla mnyechu DalC. 64, mňu koho koho, koho jakého, koho kým, koho jakým; (vdova) tu paniú mnyecz nábožničku přijě míle tu svódničku Hrad. 103b; na tom blúdíš, ač tak zahradníka j’ho mnys a Ježúšě sě nedomníš t. 42b; jehož jest nepoznala, ale pracným mniecz OtcA. 467; král pohanský diábla Apollona jmieše, jehož pravým bohem mnyeſe JiřBrn. 7; (sedlák) vezme přědraho sukno zlé a mnye dobré Hrad. 113a; počě sě Malchus (ze staletého spánku procitlý) ohlédati, zda by z svých přátel poznal, jěžto živy všěcky mnyeſſe Pass. 367; toho (Krista, Marie Magd.) otnesena mnyela Hrad. 28b; mnieli sme jej (Krista) malomocna a tak velmi ponížena Kruml. 313b; bez falšě móž jeden druhého lepším mnyety, než jest sám ŠtítVyš. 53a; — Alexander… sě mnyel sa čilejí AlxB. 7, 29, mňu sě jsa…; blázen… se mni libější Baw. 30b; — kteréž mnime najneušlechtilejšie býti quæ (membra) putamus ignobiliora Peršt. 2. Kor. 12, 23, mňu koho ušlechtilého býti; — všěch božích daróv mni sě neduostojen Kruml. 151b, mňu si dóstojen (odchyl. dóstojna), -ným; Josef neduostojna se mnie s Marijí se bál přebývati Kruml. 17a; věcšie sě žáby tehdy ctnějšími mniechu DalJ. 55, z rkp. Ff.; mnyecz se mdlými Štít. uč. 41a. — Krmě by ve skle se stkvieci a velmi dobra se mniecy Baw. 80, krmě mní sě, zdá se dobra; — vysoký mnien jest on excelsus reputatus est Pernšt. Isa. 2, 22, mnien jsem vysoký atp.; nic kromě něho nenie mnieno mrzczzeiſſieho Kruml. 313b. — Nemny mne, dóstojný otče, těchto věcí mluviti JeronMus. 39a, mňu koho mluviti atp. — Jistě řku, ač jest blud jměla (Marie Magd.), že sě blúditi nemnyela Hrad. 44a, mňu si blúditi atp.; mním se nic nemieti nihil me habere puto Kladr. Esth. 5, 13; běda vám, ktož mnye sě viděti v súdný den hněvivú tvář Kruml. 381b. — Mnhiech ztepa všě kniežata DalH. 40, mňu ztepa (part.), že ztepu; mnyech ztepa všěcka kniežata DalC. tamt., mniech zahubiti DalZ. tamt.; (liška) mnyeſe oklamajíc čbána, nalit sě oblúdí sama Hrad. 130a; anděli… sú mě utěšiec mnyeli t. 39b; mnyeſſe sě stojiece putabat se stare Mus. Gen. 41, 1; gdyž juž mny kto, by byl zíščě, všakž ho strach bude odtiščě, jakž ten zisk, jenžto (akk.) mny majě, otloží časa čakajě AlxBM. 5, 28; (Alexander) sě mnyel sa čilejí AlxB. 7, 29; — neuteče ručí ani sě mny uteka Pror. 95a, mňu si uteka. — Žalář… ten bieše tak tajemný, jakž ve ň jiného nevsadiechu, jedno toho, jenž sě skutkem tak potratil, jakž mnye proto život platil Kat. v. 2411, mnie, putant, prý, vloženo adverbiálně. — mnyech existimabam ŽWittb. 72, 16; mnyech reputavi t. 118, 119, ŽGloss. tamt.; on mnyegieſſie Mill. 15a; (rekové) mniegiechu Baw. 100a; i mniegí někteří ŠtítMus. 91b; kteříž mniegij HrubLobk. 79a; mnyeyicze Pulk. 140b, ona mnyegyczy vecě existimans EvVíd. Jan 20, 15.

mnieti, mňu, -íš ned. mínit, domnívat se; jej ne člověka, ale ďábla mniechu domnívali se, že to není člověk, ale ďábel; co mnie tato svědečstvie co znamenají; mní mi sě, by…, že… domnívám se, zdá se mi; mňu z toho hřiechu domnívám se, že je to hřích mňu koho jakého, koho kým považuji za; Alexander sě mněl jsa čilejí domníval se, že je čilejší, hbitější; mňu sě blúditi myslím, že; mniech ztepa všě kniežata že ztepu, porazím

mnieti nedok. = domnívati se; znamenati; — mnieti sobě = domnívati se; — mnieti koho čím = míti (pokládati) koho zač