mníšek, -ška m.
k mnich, -a
1. mladý n. malý mnich
2. expr. mnich, mníšek
Dolož. též jako vl. jm. osobní, místní a pomístní. Sr. mnichota
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
mníšek, -ška, masc., demin. ze mnich. — Tak jsú někdy dobří mnyſſkowe věrné božie sluhy ŠtítVyš. 70b. Sv. Bernard die k svým mnijſkom Štít. ř. 20b; českých mnyſkow šest… u polském lesu sediechu DalC. 37.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mníšek m. (zdrobnělé z
mnich) =
mnich Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.