|
|
|
milovati, -uju, -uje ipf. k milý 1. koho, čeho, koho, co milovat, mít rád 2. koho, co, čeho, s inf. mít v oblibě 3. koho, co vážit si, ctít 4. koho, čeho, koho, co toužit, dychtit po někom n. něčem 5. co horlivě usilovat o něco Sr. kochati, ľúbiti, náviděti, pomilovati, přěmilovati, rozmilovati, zamilovati Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 7. 5. 2024). 
milovati, -uju, -uješ, impftiv., lieben; stsl. milovati misereri. — Ač tak přěbýváš, by mohl tebe kto mylouati Túl. 24b Ktož myluge nepravedlnost diligit ŽWittb. 10, 6, miluge zlost ŽKlem. tamt. Ani myluy činiecích nepravedlnost neque zelaveris ŽWittb. 36, 1. Když sě sbéřeta, ješto sě tělesně mylugeta, bývá při nich oplzlost Štít. ř 95a. Hoj mylugyuczym tebe abundantia diligentibus te ŽWittb. 121, 6. Vítaj kráľu…, všěch kajúcích miluiuci Kunh. 146b. — myluge æmulatur MamA. 21b. mylowal jest zelatus est t. 37b; — která… mil̇uge Kruml. 392b; milyy jě ama Brig. 19a (-yy omylem m. -uj). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|