pomilovati, -uju, -uje pf.; k stsl. pomilovati (sub 1) a stč. milovati (sub 2)
1. koho smilovat se, slitovat se nad kým: hospodine, pomyluy ny, Jezukriste, pomyluy ny PísHospA, pod. HusBetl 4,187
2. koho věnovat (nakrátko) svou lásku komu: z smilného požádanie v čas sem ani boha spravedlivě pomylowal, ani sám sebe AlbRájM 100a
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pomilovati, -uju, -uješ ned. (koho) smilovat se; pomiluj ny smiluj se nad námi
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
pomilovati nedok. (stsl.) s ak. = smilovati se (nad kým); pomiluj ny = smiluj se nad námi
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.