|
|
|
maľúčký adj. též maľučký adj. k malý 1. maličký, velmi malý, nepatrný, (o hmotném) mající nepatrné rozměry 2. (o časovém úseku) maličký, kratičký, velmi krátce trvající 3. (o řeči) kratičký, stručničký, velmi krátce trvající 4. (o skupině jednotlivin) maličký, zcela nepočetný, zahrnující velmi nízký počet někoho n. něčeho 5. (o hromadném) maličký, velmi nízký, zahrnující velmi malé množství někoho n. něčeho 6. (o počtu, váze) malý, nízký, nevysoký 7. (o mláděti, zvl. o dítěti) maličký, velmi malý, jsoucí v raném dětském věku; nedospělý; též zpodst. mladičký 8. bibl. expr. (melior.) zpodst. maličký, bezbranný, prostý, pokorný člověk 9. maličký, zcela bezvýznamný, naprosto nedůležitý; maľúčká věc maličkost 10. slaboučký, velmi málo účinný n. intenzivní, zcela nevydatný 11. zcela nepostačující, naprosto nedostatečný, mající velmi malou hodnotu, kvalitu ap. Sr. drobňúčký, kraťúčký, malinký, maľúčkný, maľuchný, malurný, maľútčný, maľútkný, maľútký Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
maľúčký, malíčký, maličký, adj., maloučký, malinký, sehr klein; demin. z malý. — Ot hory maluczke a monte modico ŽWittb. 41, 7, ot hory maliuczke Žklem. tamt. Zvěř maluczky s velikým animalia pusilla ŽWittb. 103, 25, zvieřata maliuczka ŽKlem. tamt. Hrozníkové malijčcý Háj. herb. 336a. K maliczzkému zapitíčku Kruml. 293a. W malijczkém počtu in paucissimo numero Ben. Deut. 26, 5. Svatý Mikulavš… jsa malyczek ješťe Štít. ř. 8a. Donidž jest malyczek dědic, jest jako i sluha t. 26a. Maljčký narodil se nám Solf. 75; maljčkým dítětem učiňen bude tamt. — Ostavili sú ostavky své maluczkym svým parvulis suis ŽWittb. 16, 14, maľúčký = dítě, parvulus; múdrost dávajě maluczkym parvulis ŽWittb. 18, 8; rozmu dává maluczkym parvulis t. 118, 130, maliuczkym ŽBrn. tamt.; šípové maluczkich parvulorum ŽWittb. 63, 8; já malítký mezi malyczkymy Aug. 115b. — maľúčko, zpodstatnělé neutr. tvaru jmenného, z toho pak adverb.: vezme maliczko země pauxillum terrae Ol. Num. 5, 17; lépe jest malucko pravému nad bohatstvie hřiešných mnohé modicum ŽWittb. 36, 16; aby mne malyczko ponechali paululum Otc. 264a; malijczko Ben. Deut. 28, 62. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
maľúčký, maľúchný, maľútký, maľútkný, malítký adj. maličký, malinký ( v. též malicherný) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
maľúčký, maľútký (malitký) adj. = maličký Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|