kvíčala, -y f.
k kvičěti
zpěvný pták vydávající vysoký, pronikavý zvuk, drozd kvíčala (?)
Dolož. též jako vl. jm. osobní (m.) Kvíčala. Sr. pěnkava
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
kvíčala, -y, fem., Wacholderdrossel, Krammetsvogel; sing. dat. lok. kvíčěle, odtud i nom. -čěla. — quiczala buccigarus Prešp. 211, RVodň. 48d, BohFl. (92), Nom. 64b; kwiczala též Rozk. 380, Veleš.; kwyczele (sic) též BohFl. 104.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².