|
|
|
krstíti, -šču, -stí ipf. křstíti, -šču, -stí ipf. křtíti, křťu, křtí ipf. sr. křest 1. koho v čem (vodě, řece ap.), čím (zvl. vodou) křtít někoho, konat obřad křtu na někom 2. krstíti sě ot koho dávat se (po)křtít, přijímat křest 3. v minulém čase n. v pasivu koho jak (po)křtít někoho, při křtu někomu dát (v pas. dostat) nějaké vlastní jméno 4. zř. koho (dítě) při křtu být kmotrem někomu 5. relig. koho v kom, v čem („ve jmeni“ koho), v co (zvl. „ve jmě“ koho) křtít, očistným obřadem (křtem) začleňovat do společenství někoho n. do účastenství na něčem Vlivem forem na křest- dolož. též křestiti. Formu krſczieſſe (tj. krščieše) hodnotí Gebauer nejprve (HistMluv 3/2, 339) jako doklad zaniklého iterativa kŕščěti, v GbSlov s. v. krstíti jako hláskovou odchylku m. krstieše. Sr. nakrstiti, okrstiti, pokrstiti Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024). 
krstíti (dvouslab.), křstíti, křtíti, -šču, -stíš, impftiv., taufen; stsl. krъstiti, z krьstiti. — Já tě kirſty Pass. 349, já tě krzſty t. 149, já tě krzty PassKlem. 143a; já tě krzſtym Štít. uč. 115a, já vás krztim u vodě Pernšt. Mat. 3, 11. Podle těch, ješto krſtijſſ Krist. 33a. (Kněz Václav) kupuje pohanské děti krzſtyeſſe DalC. 27. Matka jeho byla nábožná křesťanka, jižto krzſtyl byl sv. Petr Pass. 372; když jeho Eusebius papež krſtyl, mnozí lidie viděli, ano atd. t. 388; ten (Methud) krzſtyl Čecha prvého DalC. 23. Ty s’ kázal židy krſtyty t. 64; krzſtyty móž každý člověk druhého Štít. uč. 115a; on vás bude krzftiti Pernšt. Mat. 3, 11. Jezukrist byl krſſczzen Kruml. 183a; když by Jezukristus krſczen Alb. 56b; ktož… krzczen bude Kat. v. 1994 t. j. křčen (z křščen), krzceni ste Koř. 1. Kor. 1, 13; já mám ot tebe krſtyen býti Krist. 33a t. j. kršťen (z krščen); ktož jest jednú krzſſtyen, ten nemá druhé krzſſtyen býti Štít. uč. 115a; kněžie řiekají krzſtyecz: nejsi-li krzſſtyeno, já tě krzſtym t. 115b. — Tu sě ta dva rytieřě krſtyta Pass. 345, krstíti sě, křtěnu býti; Ježíš krztiel (sic) sě jest od Jana baptizatus est Koř. Mark. 1, 9; křſtiechu se v Jordaně od ňeho baptizabantur Pernšt. Mat. 3, 6. — Toho dietěte, po ňemž jest kmotrovstvo, nemohú pojieti děti toho, ješto jest je krztil ŠtítMus. 21b, krstíti koho, býti mu při křtu kmotrem; Jindřich, říský král, krztyl jest syna Svatoplukova Václava Pulk. 78a. — Ot nich jsúci porozena, Dorotú krſczena Modl. 178a, krščen jménem, na křtu dostati jméno. — V nově krzessczeny neophytus Cath. 176a; já… krzieſtyem sem Pass. 623 (část mladší), m. -šťen; krcice jě ve jmě otcě Koř. Mat. 28, 19, m. krstíce. — Svatý Jan krſczieſſe Mat. 36, na pohled impf. k inf. *krščěti, iterat. ke krstiti, stsl. krъštati, spíše však odchylka hlásková m. krstieše, srov. Hist. Mluv. III, 2, § 26, 1. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krstíti (dvojslab.), křstíti, křtíti, -šču, -stíš ned. křtít Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
krstíti, křstíti nedok. = křtíti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|