|
|
|
krotký adj. sr. krotiti 1. (o zvířeti) krotký, ne divoký, zkrocený, ochočený 2. (o živém tvoru) krotký, mírný, povolný, ne bujný, (o přemoženém) zkrotlý 3. (o člověku, jeho chování) mírný, ne prudký (popudlivý, hněvivý ap.), pokorně klidný; ke komu (laskavě, trpělivě) vstřícný Dolož. též jako vl. jm. osobní Krotký Sr. nekrotký, zkrotka, mierný, pokojný, pokorný, smierný, tichý Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024). 
krotký, adj., tichý, mírný, pokorný, trpělivý, ruhig, sanft, demütig, geduldig; stsl. krotъkъ mansuetus. Kompt. krotčějí. — Ty s’ snad v tom (snášení strastí) nebyl krotki NRada 2034. Všichni krotci mansueti BiblK. Sof. 2, 3. Učiti bude krotke mites ŽPod. 24, 9. Zvieřátka jsú krotka mansueta Mill. 120b. Mansuetus krotky Vocab. 176a (2). — Ofěrovati budete… oběti a krotke vašě holocausta et pacifica vestra EvOl. Ex. 20, 24 (119b), překlad netrefný. — Pade přěd ním (Alexander, před knězem židovským) velmi ſkrotka AlxV. 922, s-krotka, z-krotka (výraz adverb.); král… pobodl bieše svého koně v zástup jakžto lev, ne zkrotka AlxB. 2, 30. — Adv. krotcě, kompt. krotčejie: (ač j)de krocze AlxŠ. 3, 10; ty ji (bože, mou duši) rač přijieti… milosrdně, krotcye, přěd svého milého otcě v jeho večnú radost Rúd. 2169; ješto s’ pokorně i krotczye prosil mile svého otcě t. 800; (Ježší) potom prosil svého otcě pokorně i velmi krotczye řka Vít. 26a; svatá Kateřina ktrotcze (sic) pomniec návrchnieho otce vece Kat. v. 3212; svatá Kateřina krásně, krotcze i velmi věhlasně odpovědě t. v. 2711; svatá Katerina krotczye vece t. v. 2999. Za to, ež s nimi krotczye nakládali, jim děkujíce modeste Mus. 2. Mach. 12, 31; aby krotczegie trestáni byli mitius t. 2. Mach. 10, 4. Velmi krotſie Mill. 63a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krotký adj. tichý, mírný, pokorný, trpělivý Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|