|
|
|
kost, -i f. 1. jaká (stehenní ap.), čeho (stehna ap.) kost, pevná výztuž nějakého údu, orgánu n. části těla; jelenie kost v. jelení, osie kost v. osí, vidličná kost v. vidličný ap. až do kosti až na kost 2. předmět podobný kosti materiálem, barvou ap.; slonová kost v. slonový 3. med. chorobný novotvar vyznačující se tvrdým zduřením tkáně; dávnie kost v. dávní², návná kost v. návný 4. v pl. ostatky, pozůstatky z mrtvého těla; kosti svatých, svaté kosti relikvie, „ostatci“ 5. končetina, úd, hnát; pl. tělo; meton. člověk 6. hrací kostka Dolož. též jako vl. jm. osobní (m.) a místní (f.). Sr. hnát, kel, ost Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
kost, -a/-u m. též kostus, -ta/-tu m. ojed. též kostl, -a/-u m. k lat. costus bot. kořen chrpovníku lopuchového (Saussurea costus) užívaný v lékařství Dolož. též jako citátové slovo (costen, kosten, kostum) Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
1. kost, -a, -u, masc., a matením s kost 2. také fem., rostlina toho jména, Kostwurz, lat. costus. — koſtl (m. kost) costus Prešp. 819 v kap. De radicibus. Maž… olejem bobkovým nebo olejem z koſtu Rhas. 179. — koſt gelenye os de corde cervi RostlD. 91a, jelenie kost; vezmi… koſt srdce jelenieho a to každého (koření) puol kventinu Chir. 261a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. kost, -i, fem., Bein, Knochen; stsl. kostь os. — koſti mé ossa ŽWittb. 21, 15, ŽKlem. 41, 11. Nenie míra koſtem mým ossibus meis ŽWittb. 37, 4, nenie pokoje koſtem mým ŽKlem. tamt., koſtmi a žilami svázal si mě ossibus t. 143a. koſtij umrlcových Krist. 83b. Rozsěji koſti ossa MamA. 20b; koſti nezetřete v ňem os t. 31a. — koſt os Prešp. 247, BohFl. 405; v jich koſti Kruml. 351a. — koſt, jenž slove kolkowa Sal. 745, kost kólková, Keilbein; ſlonowa koſt robur BohFl. 106, slonová kost. — To ť koſſty nové jmáte DivVít A. 13, t. j. kosti = kostky, srv. nč.: hráti v kostě (v kosti) Jg. — Jm. místní: in Kosth TomZ. 1382 h 167, mons na Kosty UrbE. 231. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|