kolba, -y f.
k kláti
kolba, rytířský zápas dvou bojovníků
Sr. klánie
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.25, citován stav ze dne 21. 9. 2024).
kolba, -y, fem., klání (rytířské ve dvou), das Stechen, Stechspiel; z kol-, kláti. — Jest pak kolba tak zlá věc…, jako turnej Štít. uč. 91b. Vítězovi z boje neb z kolby GestaBř. 12a. Ohavně hřěšie mnějíce by svátek světili, kteříž opustiec diela tělestná… turnováním, kolbú, kostkú… sě zaneprázdnie HusE. 1, 121. Potom (r. 1436) kláli Jan řečený Larva s ciesařovým dvořenínem řečeným Michalem na mostě pražském, kterýžto Larva svrhl jest daleko Michala, že ledva dýchal; a týž Larva udatně metal Uhřaty… v kolbě Let. 242. Potom (r. 1437) měli kratochvíl v kolbách a v tancích t. 263. — Kdy kolba… bieše slavena cum agon celebraretur Pernšt. 2. Mach. 4, 18.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kolba f. (rytířské) klání, souboj
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kolba f. = (rytířské) klání
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.