jědenie, -ie n.
k jiesti
1. čeho jedení něčeho, pozření n. přijímání nějaké potravy, jídlo; (o zvířatech) žraní; též fig.
2. fig. čeho (Kristova těla ap.) jedení, přijímání svátosti
3. čeho jedení, pojídání něčeho, jídlo, zvl. hostina
4. jídlo, pokrm
5. jídlo, potraviny
V SlovKlem užito též pro pojmenování prostorů (pastoforium tajná jedenie ) n. objektů (triclinium jedenie ) spojených s pojídáním
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 7. 5. 2024).
jědenie, -ie, neutr., jedení, jídlo, das Essen, die Speise. — Na všaký den v hodinu gedenij hora prandii Mill. 33b. Ni pitie drahého ni giedenye Hrad. 3a; již ť jest stalo (přestalo) mé giedenye t. 142a. Jiný o gedeny má péči Štít. uč. 71b; po lahodnem gedeny státi t. 75a. Že (zapověděné ovoce) j’ k gedeny pochotné ŠtítVyš. 113b. (Mojžieš) byl bez giedenie Kruml. 134a. Přijde (nemoc) od przielyſſneho gedenye Chir. 262a. Kterak pitie sě a gedenye v náturu obracuje ChirB. 167a. To ť sě stává… z gedenye a pitie nečistého Chir. 226a. — gedenie esus Prešp. 1275, gedenye cibus MamA. 30a; k yedinu (sic) ad pastum ŽGloss. 167b; k giedeniu ad manducandum ŽWittb. 77, 24; k giedenyu ad manducandum t. 58, 16, ŽKlem. tamt.; k gedeny ŽPod. tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jědenie n. = jedení, jídlo
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.