|
|
|
jiesti, jiem, jie ipf. 1. jíst, (o zvířeti) žrát, sytit se něčím stravitelným, uspokojovat tělesnou potřebu nasycení 2. (o člověku) co, co z čeho (ovoce ze stromu ap.), z čeho (ovoce ap.) jíst, pojídat, požívat jako pokrm, (o zvířeti) žrát, požírat; též v obr. fig. (hodnotného, abstraktního) požívat eccl. a relig. (tělo boží) požívat, přijímat svátost oltářní 3. s kým, spolu společně jíst, stolovat; s kým co (zvl. obřadně) při společném stolování jíst 4. hodovat, bohatě jíst 5. (o neživém) co (zvl. hodnotného), koho stravovat, požívat, požírat, (celistvého) rozežírat (o člověku) koho kde čím (v sobě závistí ap. ) užírat se Sr. hodovati, jiedati, jiedávati, kvasiti, pozřieti, požívati Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
jiesti, jiem, jieš, jísti, essen; psl. ēd-, zdlouž. z indoevr. ed- edere; z toho jednak êd-, česk. jěd- (s hiatovým j-), a jednak j-ēd- (j- rovněž hiatové), stsl. jad-. —gieſty budú chudí edent ŽWittb. 21, 27. Již gieſte chléb manducatis t. 126, 2, jieste archaist., stsl. jaste; giete ŽKlem. tamt.; popel jako chléb giediech manducabam ŽWittb. 101, 10; jenž giedieſſe chléby t. 40, 10, ŽKlem. tamt.; David chtěl gijeſty chléb Štít. ř. 152b; giediechom chléb comedebamus Ol. Ex. 16, 3; ať gíe chléb comedat t. Ex. 2, 20. Kto gie maso mé Krist. 57a; giez maso Pass. 348; čili gieſti budu masa býkového manducabo ŽKlem. 49, 13, budu gieſti ŽWittb. tamt. Jenž se mnú giedieſſe kirmě capiebat cibos ŽWittb. 54, 15; gedieſſe ŽGloss. tamt. Ščeňátka gedije drochty Štít. ř. 130a. Sv. Prokop… málo giedieſſe Hrad. 4b. Ana san jednoho člověka gye Pass. 379. Mluvie to sprostní dě(d)i, by jej (měsíc, když se zatmívá) gyedly vědi AlxV. 2353. Spolu giechu comederunt Ol. Súdc. 19, 6; gyechu všickni manducaverunt Koř. Mat. 14, 20. giez že et manduca Pass. 432; geż hrozny comede uvas Kladr. Deut. 28, 24; gezyz to ráno Chir. 206b; giezte Hrad. 76a. Když svého knězě za železným stolcem geducz uzříte DalC. 4. Dává chléb gyeduczyemu comedenti Pror. Isa. 55, 10; gieduczieho comedentis ŽWittb. 105, 20; gedyczye edentes EvOl. Luk. 10, 7. Kdež by mohli i nekradúc gijeſty Štít. ř. 104a; lépe jest… negeſti Háj. herb. 133b. Když bieše všel Ježíš v dóm jednoho… gíeſt chléba HusPost. 165a; když vjide (Ježíš)… geſt chléba cum intraret manducare panem Lit. Luk. 14, 1; prvé než vzejde na horu gieſt ad manducandum Ol. 1 Reg. 9, 13. — gye, pie kto chce Alb. 28a, jie, pie atp.; (lazebníci) bohatým sě rovnajíce, podlé nich píce, gieducze Hrad. 133b; když gijeme neb pieme Štít. ř. 47b; když tu gieſta i pišta Troj. rkp. Strah. kn. 7; spolu gechu i pichu Lit. Súdc. 19, 6; tak mnoho gieſs a pieš Alxp. 101; když tu gieſſta a piešta Troj. 66b; giechu a pichu Ol. Gen. 24, 54; leč piem, leč gijem Štít. ř. 68b; leč pieš, leč gyeſ Alb. 68b; leč piete, leč gyeſte tamt.; leč piete, leč gijete Štít. ř. 20a, t. 54b; nic negeducze ani pijíce HusPost. 42b; ani gyeda ani pijě Koř. Mat. 11, 18; ani pichu ani gechu Trist. 94. — Jest dobré ovoce gieſty ad vescendum Lit. Gen. 3, 6, dobrý jiesti atp.; (chléb ječný) nechutný jest gíeſti HusPost. 52b. — Počne toho želeti a gieſti ſie hořem ŠtítPař. 86b, jiesti sě hořem, trápiti, soužiti se. — Mast hojí všěckny neštovicě zlé, kteréž ſie ruozno gyedye Chir. 67b, jiesti sě, rozžírati se (o neštovicích atd.); mast na rány, v kterýchž ſie maso samo gye v sobě t. 73b; lišej zaměstknává miesto veliké geda ſe sem i tam a plaze Sal. 401. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jiesti, jiem, jieš (3. pl. jědie, impf. jědiech, aor. jěch, jě, přech. min. jěd, jědši) ned. jíst; jiesti sě hořem trápit se, soužit se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|