jediný, adj., einzig; srov. stsl. jedinъ unus, solus. Bývá často jako přívlastek při příslušném substantivu nebo jeho zástupci, kde by usus pozdější měl adv. jenom. — Uzřiu syna… gedyneho LAl. e. Mój… synáčku, a iedyny jedináčku Hrad. 54a. Kostus nemějieše dětí viece než dceru giedynu Kat. v. 73. Vysvoboď dušiu mú giedynu animam meam unicam ŽKlem. 21, 21, gedynu ŽWittb. tamt. gedína krópička jeho krve Kruml. 204a. Diábly a nemoci giedynem (sic) slovem zapuzováše Mat. 109. Jichž si ty čáka gedyna AlxBM. 3, 17. Za mníš, by přěd tebú běžal, jehož jest gedyna péče, by ty nezbyl jeho meče? AlxV. 1370. Jich král života zbaven, gedin ode dvú ohaven Baw. 225. (Poustevník) boha gedyneho žádá Alb. 34b. (Hříšní) gedynym skrúšením mohli by sě pokáti t. 71b. Gedyny král… tam sě pryč obrátil AlxV. 554; kromě Noe gedyneho t. 643; kdež bě péče ne o domu, jedno životě yyedynem t. 2452. iedynee mne s’ v to nedědil, bych byla vniuž jiné tváři (naříká bezdětkyně Anna) LMar. 69. Sám gedyny pěš šel Krist. 34a. Mysléch leže sám gedyny AlxV. 863. Smiloval si sě nad gedyma (sic, m. jedinýma) těmato dvěma unicis Ol. Tob. 8, 19. Jediných sedm pánuov učinilo hnánie PísVarn. 62. (Smierný) vše činí u mieřě, kromě toho gedyneho, že jest boha chváliti bez čísla Alb. 16a. — Protož nic tak právě a tak vlastně nemóž řečeno býti jedno, jako jest bóh, tak že, by to slovo bylo v obyčeji, řékali bychom jemu (t. bohu) naygedinieiſſi ŠtítPař. 18b, superl. najjedinější, srov. jeden: najjednější, nadjednější. — Z jediný je demin. jedinký v. t.