hrádek, -dka/-dku m.
k hrad
1. menší opevněné sídlo, zvl. panovnické n. šlechtické, hrádek, tvrz
2. opevněná osada n. městečko
3. menší opevněný vojenský tábor
Dolož. též jako součást vl. jm. místních a pomísních a jako vl. jm. místní, pomísní a osobní Hrádek. Sr. kaštel
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
hrádek, -dka, -dku, masc., demin. z hrad. — (Dva učenníci) jidesta do jednoho hradku, ješto slove Emaus OpMus. 94a; do hradku (in) castellum Koř. Mat. 10, 11; k hradku castello EvVíd. Luk. 24, 28; do hradków in castella BiblB. Mark. 8, 27. Chodieše Ježíš po hradcíech HusPost. 147b; do hradku t. 65a, k tomu nadepsáno: mieſteczku. — Jm. místní: na gradku Reg. I, 1052 (ze XIII stol.), na Hradku t. 1086 (též); Hradek UrbRožmb.; de Hradek TomZ. 1383 h 135; Bohuslao de Hradku Poř. 1392 (93), de Hradka Reg. IV, 1344, in Hradku Běl. 1417. — Příjm.: Hradek TomZ. 1392 n 146.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hrádek m. hrádek, tvrz; městečko
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hrádek m. = městečko, tvrz
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.