|
|
|
hrad, -a/-u m. k hraditi 1. opevněné sídlo, zvl. panovnické n. šlechtické, hrad, tvrz; osádka hradu (fig.) 2. opevněný vojenský tábor 3. ojed. ohrada (?) Dolož. též jako součást vl. jm. míst. a jako jm. místní a pomístní Hrad Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024). 
1. hrad, -a, -u, masc., Burg; stsl. gradъ. murus, stabulum, hortus, psl. gardъ. — hrad castrum BohFl. 679; hradi též Prešp. 1970; w hradiech in castris ŽWittb. 105, 16, ŽPod. tamt., na hradiech ŽKlem. tamt; po hradyech per castra Ol. 2. Reg. 2, 8; prostřed hradow castrorum ŽWittb. 77, 28. (Pausanias) zavřě sě… na svém hradu AlxV. 101, (Filip) přěd tiem hradem sě položi t. 112. (Ženich) hradi-ly jmá, či zlé domy Kat. v. 289, hrad, oppos. zlý dům. Ztratě obci neúfaj do hrada! DalC. 4. Nijeden hrad tak nesnaden ani město dobyti AlxM. 1, 5. (Alexander) posla k městóm i na hrady AlxV. 705; (Alexander) posla lidi, aby všickni v tu vlast vehnali, měst i hradow dobývali t. 1171, aby v tu všu vlast vehnali, měst i hradow dobývali AlxH. 1, 2. Což mých zemí bylo všady, vlasti, města, tvrzě, hrady, tiem vším miesto mne obvládal AlxM. 7, 10. Královstvo, země, hradi král Kostus beze všiej vady jměl Kat. v. 81. (Rodiče s dcerou) do Alexandřie se brachu i sedú na tom jistém hradu tamt. v. 77, hrad, město Alexandrie. Čechové na Prahu vzběhú, Polené ode všeho ſ hradu sběhú; Čechové prostřěd hradu stojiechu, málo jich bieše, proto za Polany nejdiechu DalC. 36, hrad, Praha. K svědčení póhona právo jest jemu (komorníkovi) dáti w hradye jedinú večeři a na zajtřie jedinú oběd Rožmb. 2, v hradě, v Praze. Srov. hrazský = pražský.Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. hrad, -a, -u, masc., kroupy, krupobití, Hagel; stsl. gradъ; grando, rus. i pol. grad, psl.gradъ. — Oheň, hrad, snich ignis, grando, nix ŽWittb. 148, 8; za to v ŽKap. oheň, hradobit atd., a v ŽKlem. búřě, v ŽPod. krúpy. — (Andělé, vidouce p. Marie na nebe vznesení) opěváchu… a řkúce: »O která jest toto, ježto k nebesóm jde jakžto zuoře stkvúcie, krásná jakžto měsiec, jakžto slunce výborně zvolená a hrozná jako hradowe proczele zřiezená?« Pass. 446, t. j. jako hradové. Za to je v Pass. z r. 1379, v ČMus. sign. III. D. 45, na listě 109a: »…a hrozná jakžto hradowa proezele zřiezená«; v PassKlem. 179a taktéž; v ML. 28a »…a hrozná jakžto hradowa pro cello zřiezená«; v Pass. v inkunabuli starší v knih. univ. 54. B. 39 na listě E XIXb: »…a hrozná jakžto hr(ado)we procżelec zřiezená«, litery -ado- nedopatřením nevytištěny, místo jejich je prázdné; v inkunabuli mladší z r. 1495 na 1. 175b: »…a hrozná jakžto hradowe procżelee zřiezená«. V originále latinském — nevím kterém, v Leg. aurea ed. Graesse je text jiný — bylo tu zajisté grandines, a to přeloženo = hradové. Slovo další v těchto dokladech, psané proczele atd., vzniklo patrně z lat. procellæ, které buď bylo v lat. originále — »grandines procellæ — anebo se sem dostalo glossatorem, jenž k archaistickému hradové jako výklad je připsal; toto pak proccelæ přejato do textu českého a opisovatelé pozdější, nerozumějíce slovu takovému v souvislosti české, měnili je pak všelijak Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hrad¹ m. hrad; město: do Alexandřie sě brachu i sedú na tom jistém hradu Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hrad² m. kroupy, krupobití Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
1. hrad m.; neúfaj do hrada = nedoufej, že budeš silný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
2. hrad m. = kroupy, krupobití Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
Hrad v. hrad Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
|