hrozník, -a/-u m.
k hrozn
Sr. hroznec
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 6. 2024).
hrozník, -a, -u, masc., demin. z hrozn. — Vinný hroznyk racemus Pror. Isa. 17, 6; hroznijkowé okrauhlí Háj. herb. 233b; paběrky zbírá a pozuostalé hroznijky RešSir. 223b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².