holiti, -ľu, -lí ipf.
k holý
1. koho (člověka), co (hlavu ap.) čím, čeho (brady ap.) komu holit, zbavovat porostu
eccl. koho jak (na kněze ap.) při zasvěcování rituálním úkonem holit, zbavovat vlasů
2. co (vlasy, vlnu ap.) s čeho (člověka, zvířete) stříhat, holit, do hola odstraňovat
Sr. oholiti, sholiti
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 8. 5. 2024).
holiti, -ľu, -líš, impf., kahl machen, rasieren. — Když (lazebník) koho holi Hrad. 134b; ani holiti budete brady radetis barbam Ol. Lev. 19, 27; brady holiti Hug. 407; když (císař) holiti sě chtěl GestBř. 126b, (holič) počal holiti t.; — (příplatek čeledi, kdy) »se holily« ovce WintObr. 2, 513 (ze XVI stol.).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².