|
|
|
hojný adj. 1. hojný, bohatý, takový, kterého je (více než) dostatečné, značné množství, mnohý, (o abstraktu) značný, velký, převeliký; (o počitatelném) početný, četný; (o věku, mzdě) vysoký; ve funkci adv. „z hojna“ hojně, bohatě 2. (o člověku, zemi ap.) v čem, čím mající hojnost, dostatek n. nadbytek něčeho, oplývající něčím, bohatý na něco; majetný; býti hojný v čem mít hojnost něčeho 3. (o roku ap.) velmi úrodný, vyznačující se hojnou úrodou 4. poskytující hojnost něčeho, (o pokrmu) vydatný, (o kraji) úrodný, (o lovu ap.) úspěšný 5. (o živém ap.) dobře prospívající 6. ot čeho nadměrný, přespříliš bohatý, (o hostině ap.) opulentní 7. (o bohu, člověku) štědrý, který rád a hojně dává 8. (o „mysli“ ap.) smělý, odvážný Sr. bohatý, hojně, mnohý, obizný, oplývajúcí, plodný, přěmnohý, ščedrý, veliký Autor: Barbora Chybová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 10. 5. 2024). 
hojný, adj.; z gojьn-, stsl. goinъ abundans. — Všeho dosti mající, bohatý, valný, veliký. Každý sám se sobě líbe a v svém smysle hogen jsa ChelčP. 89a. Člověk bude s ním (Kristem) šťasten, bezpečen a hogen t. 108a. Učiní tě hoyna pán bóh tvój ve všech skutciech abundare te faciet Kladr. Deut. 30, 9; hojna tě učiní pán všech dobrých věcí HusE. 1, 55. Někdy mysl hoynu má někto, domnievaje se velikých věcí do sebe ChelčP. 96b. By na lov w hoyney cti jěno PilB. 7. Pastva velmi hoyna uberrima Mill. 11a; země hoyna a plodna fertilis t. 11b. Prut vinný hoyny abundans ŽWittb. 127, 3; ovcě hoyne abundantes t. 143, 13, bahnicě hoyne ŽGloss. tamt.; hoyna lkánie larga lamenta HusVíd. 79. Tehdy tu ta chvalná i hoyna bojovnice Jesusova… vezře na nebe řkúc Kat. v. 3319. — Copiosum hoyne Anon. 2a. — Má-li kto sbožie sílu a požívá toho k jeho (boží) vuoli, jiné dary za to vezme a milosti, tak ť jest hojný milý buoh RokycEvJan. 26b, hojný = hojně dávající, štědrý. — Adv. -ně hojně: (korábi) vši naplňeni hoynye, což která potřěba vojně AlxV. 585; zaplatí hoynye abundanter ŽPod. 30, 24; hoynyegije to činiti máme, častějie zovúc chudé k svému kvasu Štít. ř. 74a; (stateční pitelé) sobě vždycky hogně počínají RešSir. 29a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hojný adj. hojný, bohatý; výnosný, oplývající; štědrý Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hojný adj. = bohatý, výnosný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|