hoj, -ě m.
sr. hojný
Dolož. jen v nejstarších žaltářích. – Sr. GbSlov s. v., hojnost
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 10. 5. 2024).
hoj interj.
hoj, hej; upozorňuje na přítomnost mluvčího a kontaktuje adresáta
Ojed. doklad v opakované formě hoj hoj. Sr. oj
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 10. 5. 2024).
hoj, -ě, masc., hojnost, Fülle, Überfluss; srov. hojný, gojьnъ, stsl. goinъ abundans. — Buď pokoj v tvéj moci a hoy v tvých twirzech abundantia ŽWittb. 121, 7; hoy milujícím tebe abundantia diligentibus te t. 121, 6, hoy ŽGloss. tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hoj, -ě f. hojnost, nadbytek
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.