hodní, hodný, adj. z hod, hodový, sváteční, Fest-. Ad festa solemnia k hodnym ſlawnoſtem SekvE. 42b. — den hodní, svátek, Festtag, Feiertag: den hodny dies festus ŽKlem. 75, 11, den ſwateczny ŽWittb. tamt; den veliký hodny die magno festivitatis Zlom. Mus. 2, 2 (evang. Jan. 7, 37); aby den hodny světil GestaKl. 72; sedm dní hodních HusPost. 14a; velikonoc, den hodny židovský EvVíd. Jan. 6, 4; slavili sú den hodny Mus. 1. Mach. 13, 50 (ve Vulg. není); dnye hodnyeho die festo EvVíd. Jan 7, 14; ve dni hodnym die festo EvOl. 235b; w ty dni hodni Comest. 259a. — Hodný, přiměřený, náležitý, pravý, entsprechend, gehörig; srov. hodují. To krásný člověk jest, kterýž slušně z svých údóv spojen jest, w hodnie mieře jednoho k druhému ŠtítMus. 82a; za to ve spojení stejném ve Štít. ř. 240a: někto, ješto dobře a slušně spojen bude z sličných údóv, w hodugij mieře jednoho k druhému. — V svém w ſtrzedmem miestě, jako v prostředce, w hodnie mieře… jest šlechetnost ŠtítMus. 109b.

hodný, adj., hodící se, vhodný, způsobilý, schopný, zasloužilý, zasloužený, tauglich, geeignet, würdig, verdient. Srov. hod a hoditi sě. — hodni habilis Prešp. 1179, hodny též Rozk. 1936, Veleš.; hodny habilis, aptus Diefb.; hodny idoneus Anon. 4a, MamA. 25a. — hodno jest probatum est MamA. 32b, Anon. 5b. Tato věc neškodná (t. jisté nové opatření ve vojsku) buď vám ľúba, ač jest hodna při tak mnohéj téjto sběři AlxB. 8, 37, hodí-li se. — Bóh jemu (člověku, který se postí) bude milejí a on bohu známějí a hodnyegy Alb. 6a, zasloužilejší, záslužnější. Kdy radost bude nayhodnyeyſſy Štít. ř. 118b, nejvíce zasloužena. — Idoneus sermo hodna řěč Anon. 4a, hodna řeč MamA. 25a. O jiných zvieřatech a o jich hodnych údech ŠtítBud. 43, o jejich údech vhodných, způsobilých. Aby rucho hodne měla (vestes) debitas Brig. 52. hodnym lékařstvím vyhojím jej BarlA. 4. (Lidé) hlédají cěst, ješto by jim hodnyeyſſe byly Štít. ř. 190a; z těch cěst jednomu jest jedna hodnyeyſſy, druhá druhému t. 191a. Svatý Filip přěd svú smirtiú chvíle hodne sezvav sbor atd. ApŠ. 129, chvíle vhodné, ve chvíli vhodné. Když hodny čas přišel Brig. 135, čas vhodný, příhodný; chova jeho (člověk vína) k hodnemu času BrigF. 24a. (Mé tělo) táhlo k hodnemu věku ad aetatem debitam Brig. 135. — Pokličku, tomu hrnci hodnu Lék. 62a, hodný čemu, jako hoditi sě čemu. Kámen tomu miestu hodny Kruml. 72b. Dřěvo uschlé, věčnému ohni hodne Kruml. 289b. Nalezne přiebytek sobě hodny Krist. 46b. Muže hodneo divadlu dignum spectaculo Kladr. 2. Reg. 23, 21. (Král), jehož ste přijali v svú strast sobě, ten jest hoden vašie zlobě Baw. 65. Silnějšieho nebuď škoden, chcešli škodě býti nehoden t. 83. Jiní wierze hodnij obyvatelé Lún. 1. opis XV st., vieřě hodný, hodnověrný; svědomím wierzehodnym ji (vinu) okázali Lún. l. 1446. Dobrým jest to hodno proficit Brig. 45. Lidé nerozumějí, co duchu hodno Otc. 482b. Nenie to dušiem hodne Kruml. 69a. Ne všem jest to hodno (t. žíti v dobrovolné chudobě) ŠtítBud. 219. Dává buoh dar, že ustanoví mysl člověčí v dobré radě, hodne jemu ŠtítMus. 117a. — Ktož učiní pótku jednomu z mých malých, hodnyegije by bylo jemu, by žrnov byl přivázán k hrdlu jeho Štít. ř. 36a; bylo by jí (ženě) hodnyegije, by jměla těžkého muže na hrdle svém tamt.; hodne jest, pomnieti na bratřie fas est Mus. 1. Mach. 12, 11. — (Dřievie) k jiným potřebám hodne ligna apta Ol. Deut. 20, 20, hodný k čemu, jako hoditi sě k čemu. (Rúcho), kteréž by bylo hodne k pláči a k smutku apta fletibus Ol. Esth. 14, 2. Země hodne ku pasení dobytka aptas animalibus alendis terras t. Num. 32, 1, Mus. tamt. Biechu jich těla hodnyeyſſe k dielu Comest. 184b. Vídáme, že řemeslník to dielo, kteréž nechce po jeho vóli býti, k ňemuž je hodna (sic), povrže ŠtítMus. 92b, k ňemuž je hodno ŠtítJes. 208a, místa stejná. Ty skutky živé, ješto sú a budú hodny k věčné radosti ŠtítBud. 84. Troje činy k spasení hodne činiti móžem Štít. ř. 228a. Mé pokánie nenie hodno k dosti učiňení Kruml. 29la. (Král) všem rytieřóm i panošem k boji hodným káza býti hotovu Troj. (Výb. 2, 79). Abychom k bojování byli hodny Brig. 77. Věku hodneho k boji aetatis, quae apta esset ad bellum Lit. 1. Par. 7, 40. (Hospodin) sám zná čas hodny k tomu, kdy se má smilovati ChelčP. 84a. hodny den k modlitvě jest veliký pátek Alb. 64a, hodni den k modlitbě Kruml. 190a. — Že sám jest toho vládnutí hodniegi Troj. 126b, hoden čeho. Lidí wiery hodnych KolAO. 21a (1508), hoden viery; spolusúsedé jeho, přísežní wijry hodnij t. 23b (1516). — I jesti ť hodné, dobrým rozumnu býti ŠtítV. 79, hodný s inf. Nenie hodne, praviti lidem non expedit Otc. 477a. Vy (panie) jste mladým žáčkóm viděti hodne Mast. 395, hodny, abyste byly viděny. Jsau hodni vésti k šibenici Pam. 3, 94, hodni, aby byli vedeni. — Dal jemu (člověku) bóh svobodenstvie vuole, aby mohl sě hnúti k hodnemu neb nehodnemu ŠtítPař. 38b, hodné, v platnosti subst. (Jemu) se zdá za hodne Otc. 464a, za hodné. — Adverb. -ně hodně: tak jest hodnie uložen vešken stvor na svém miestě ŠtítBud. 32, vhodně; lživí pověstníci (šiřitelé lživých řečí)…, když by ve lži shledáni byli, aby hodně utrpěli HusE. 1, 264, hodně = jak jsou toho hodni, podle zaslouženi; zloděj měl hodně trestán býti WintObr. 2, 813 (z r. 1574).

hodní, hodný adj. hodový, sváteční: den hodní svátek; hodný, zasluhující; hodící se, vhodný; způsobilý, schopný; vieřě hodný hodnověrný

hodný, hodní adj. = sváteční; přiměřený, vhodný, způsobilý; slušný, důstojný, náležitý, příslušný, spravedlivý