erbovati, -uju, -uje ipf.
ojed. též herbovati, -uju, -uje ipf.
k erb, -a/-u
1. jur. (o majetku) komu, s kým, na koho přecházet na někoho jako dědictví
2. jur. co komu, koho gen. čím dát, odkázat někomu něco jako dědictví
3. jur. co zdědit, získat jako dědictví
4. zachovávat, předávat jako dědictví
Sr. dědičiti, děditi
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
erbovati, -uju, -uješ, impftiv., erbem (šlechtickým) obdařiti. — Erbowanij na rytířstvo RešSir. 172a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
erbovati nedok. = erbem obdarovati, děditi
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.