děditi, -źu, -dí ipf.
k děd
1. co (majetek), zř. v čem kde (území) dědit, získávat odkázaný majetek do dědičného držení, přebírat zděděný majetek
2. na koho (potomky ap.) převádět dědičný majetek
3. koho (potomky ap.) v co (majetek) činit někoho dědicem něčeho
4. co (majetek) komu (zvl. sobě) získávat majetek jako dědictví, přivlastňovat si majetek včetně dědičného nároku na něj; relig. co (abstraktního) komu (zvl. sobě) čím získávat díky ap. něčemu nárok na něco
5. v neosobní konstrukci co komu patřit někomu jako dědictví
6. ojed. zůstávat naživu
Autor: František Martínek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 6. 5. 2024).
děditi, -zu, -díš, impftiv., erben. Ten bude diedyti hereditabit Otc. 373a. — Dědictvím, majetkem činiti, dobývati, erwerben. (Sv. Václav) pohanské a porobné děti kupujě, k sv. křtu připravujě buohu jě diedyl Pass. 517. Hřiešní vědie, proč gie (zlato, stříbro) diedye, trudně jeho dobývajíc Příp. v PulkLobk. 431; již (nunc) sobě svět dyedy zlosti tamt. Peklo sobě jimi (penězi) dyedyſſ Jid. 140. (Sv. Brigita) jsúci urozena bohata nediedila ge sobě světa tohoto Brig. 7; v BrigF. na stejném místě 2a: daruov skrze to nehledala. — Dědicem, majetníkem, účastníkem učiniti, zum Besitzer, Mitbesitzer, Theilnehmer machen. Mocný hospodine…, jakž s’ chtěl, takž s’ vše obřiedil, jediné mne s’ v to ne dyedyl, bych byla vniuž jiné tváři, jěž tvá milost ščedřě daří hi sú plodem, jakž chceš, mocni LMar. 69. — Trvati na živu, am Leben bleiben: kdo křiv jsa přísahu provede, žádný dlúho nedědí zde na světě VšehJ. 85. — Svět jest toho založenie, v ňem nic ustavičného, ńenie; tiť vědie, kterak ſie diedie, kteří jeho vuoli plodie NRada 1607; místo zdá se porušeno, smysl nedosti jasný.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
děditi, -z’u, -díš ned. dědit, získávat jako dědictví, odevzdávat v dědictví; zůstávat naživu, zůstat naživu: kdo křiv jsa přísahu provede, žádný dlúho nedědí zde na světě
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
děditi nedok. (někoho někomu) = v dědictví někomu odevzdati, získati, zjednati někomu
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.