|
|
|
dědičstvie, -ie n. k dědic, dědičský 1. čí dědičné držení, vlastnictví nabyté dědictvím a přecházející po smrti na dědice; též jur; „přirozené dědičstvie“ rodové dědictví, rodově děděné vlastnictví; „svobodné dědičstvie“, „zpupné dědičstvie“ dědičné vlastnictví (držení) něčeho získané koupí (nikoliv dědictvím); „poslúpné dědičstvie“ v. poslúpný 2 2. čí, čeho dědictví, co se dědí, majetek (movitý i nemovitý, právo ap.) nabývaný (z)děděním po předcích; „pravé dědičstvie“, „spravedlivé dědičstvie“ ap. majetek zděděný a vlastněný podle práva; relig. „boží dědičstvie“ ap. co patří Bohu; království nebeské 3. jur. dědické řízení, převod vlastnických práv na dědice 4. koho, ot koho (autority) dědictví, duchovní odkaz 5. relig. úděl, osud Sr. dědičstvo, GbSlov manstvie, StčS nápad 5 Autor: František Martínek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024). 
dědičstvie, -ie, dědičstvo, -a, neutr., dědictví, statek dědičný, statek zděděný, majetek, Erbschaft, erbliches Gut, geerbtes Gut, Besitz; z dědic. — I dal jest zemiu jich diediczſtwiu, diediczſtwiu Israheliu liudu svému dedit terram eorum hereditatem, hereditatem Israel ŽKlem. 134, 2; i dal jest zemiu jich diediczſtwu et dedit terram eorum hereditatem t. 135, 21; diedyczſtwo tvé hereditatem t. 2, 8, dyedyczſtwo tvé ŽWittb. tamt.; hospodin diedyczſtwa svého neopustí hereditatem ŽKlem. 93, 14; diediczſtwem hereditate ŽGloss. 118, 11; dyedyczſtwye hereditatem Pror. Jer. 3, 19; aby byl kniežetem nad jeho dyedyczſtwem unxit te Dominus super hereditatem suam in principem Ol. 1. Reg. 10, l; podle slibu božieho diediczſtwo měli hereditatem Comest. 26a; o otdání diedictwa přátelského hereditatis amicorum Kladr. Sir. 42, 3; dyediczſtvo hereditas Prešp. 1548. Smrt bude veštie w dyedyczſtwo kraje nebeského Štít. uč. 153b; diediczſtwa spasenie dojíti ŠtítBud. 100; osésti diediczſtwo života věčného t. 106; (andělé jsú obsedli) to diedicztwo Kruml. 300a; dědina bude všem za diedíczſtwo t. 210a. — Neb sú jich (kněží desátkův) ani po diedicztuí došli ani kúpili HusPost. 38b. Pohnaný odpověděl a řka: jeho (póvodova) je zástava, a mé jest dyedyczſtwo; což sem učinil, to sem učinil na mém dyedyczſtwy, což mimo zástavu zbývá Rožmb. 249 = tento pozemek je žalobníkovi v zástavě, ale dědičně patří mně atd.; dyedyczſtwie od přědkóv přišlé ODub. 7. Když by co židóm anebo kněží aneb kterýmžkoli duchovním lidem bylo rozkazováno k diediczſtwij Pr. pr. 247. — w diediczſtwo in possessionem ŽGloss. 134, 4, w diediczſtwie ŽWittb. tamt. (Nepřátelé vzdavše se na milost) své dyedyczſtwo vše přijěli AlxM. 3, 13, Gualth. 6, 140: (Alexander) restituit patrios priscis cultoribus agros. diediczſtwie possessio MamA. 32b. Dáváme ku pravému diedicztwie (m. -í) mistru Janovi mlýn náš KolAO. 8b (1505). Že sme jemu zúplna zaplatili za diedicztwie jeho v Starém Kolíně t. 1a (1504). — diedicztwi ius hereditarium RVodň. (k 62d); habitudo est proprietas habendi diedicztwo Lact. 80a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dědičstvie, -ie n. zděděný majetek, dědičný statek, dědictví; vlastnictví; po dědičství dojíti něčeho zdědit Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dědičstvie n. = dědictví; — po dědictví dojíti čeho = zděditi Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|