|
|
|
dóvěřiti, -řu, -ří ipf. i pf. (sub 5) k věřiti 1. komu, čemu, s větou obsah. věřit, důvěřovat někomu n. něčemu, mít v někoho důvěru, dóvěřiti (sám) sobě v čem věřit si, mít sebedůvěru 2. komu čeho, s větou obsah. věřit někomu něco 3. věřit v Boha 4. co věřit v něco, mít víru v něco 5. též pf. čeho, koho komu, čemu svěřovat, svěřit někoho n. něco někomu n. něčemu, dóvěřiti sě komu, dóvěřiti sebe (samého) komu svěřovat, svěřit se do něčích rukou, s důvěrou se někomu podrobovat, podrobit Sr. dóvěřovati, doufati, dóvěřiti sě Autor: Irena Fuková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
dóvěřiti, -řu, -říš, impftiv., důvěřiti, důvěřovati, svěřiti, vertrauen, trauen, glauben; dóvěřovati, -uju, -uješ, impftiv. — Ktož mi nedowyerzij, ješťe mne úplně nemiluje Štít. ř. 5b, dóvěřiti komu. Ciesař nedowierzieſſe tomu, což na ň (na krále Kosta) prosočeno Kat. v. 84. Ktož ť přejí co dobrého a žádají zdravie tvého, těm ty nechceš dowieriti Baw. 156. Pánům jakožto vrchním správcům duwierzím KolCC. 45b (1560). Apostoli nedowierzowachu Krist. 109b. — Ježíš nedowierzyeſſe sebe samého jim non credebat semet ipsum eis Koř. Jan. 2, 24, nesvěřil jim sebe Bibl. 1857, dóvěřiti komu čeho; dowierz ſebe bohu Kruml. 408a; lidé (na lodi) douierzie svých duší malému dřěvu credunt Ol. Sap. 14, 5; máš-li přietele, v příhodě pokus jeho a lehce nedowieṙ samému sebe jemu ne facile credas ei Kladr. Sir. 6, 7. — Kdo jiným uškodil, toho vždycky ve zlém domnění mají míti a nikdá ſe mu všeho dowěřiti nemají Ezop. 46a. — Sú jim dowierzeni řěči božie credita sunt illis elloquia Dei Koř. Řím. 3, 2, že sú jim dowíeṙeny výmluvnosti božie Kladr. tamt. — Srov. nedóvěřiti. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dóvěřiti, -řu, -říš, dóvěřovati, -uju, -uješ ned. důvěřovat, spoléhat se, věřit; svěřovat se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dověřiti, dóvěřiti nedok. = důvěřovati, svěřiti, věřiti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|