|
|
|
doufati, -aju, -á ipf. k ufati 1. komu důvěřovat, věřit; do koho, do čeho, komu, čemu ap. spoléhat na někoho n. na něco 2. doufat, mít naději, věřit 3. komu čeho svěřit někomu něco 4. odvážit se, troufnout si Autor: Markéta Pytlíková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024). 
doufati, -aju, -áš, impftiv., důvěřovati, naději míti, vertrauen, hoffen. Z do- a -úfati, v. t.; analogií zvratnou bývá někdy dúfa- m. doufa-. — Nedovffamt mému zaslúžení, ale viece dovffam tvému milosrdenství Modl. 80a, doufati komu; božiej milosti dovffagye t. 90a; vašiej pomoci dovffagicz Pulk. 178b; moci své dovffagicze Pulk. 36b; aby nižádný z nás nedoufal své síle HusE. 3, 133; ktož móž sobě tolik dovfati, aby atd. Kruml. 461a; nebo sú douffali tomu, by atd. ŠtítPař. 28a; přietel… doufa přieteli a prosí za lecicos svobodně přietele ŠtítMus. 102b; — poněvadž doufá mu (farář svému zástupci) duší, z nichž má počet dáti najvyššiemu pastýři, proč mu nedoufá bobkóv ovčích? HusE. 1, 446, doufati komu čeho, svěřovati. — Že k vám věrně douphayu AlxBM. 3, 37 (verš 8slab., doufaju 4slab.), quamquam nota satis expertaque saepius sit mihi vestra fides Gualth. 6, 517. — Ten má také náději malú, neb nedouffa do božie dobroty Štít. uč. 19a, doufati do čeho, do koho; když do ňeho (do boha) silně dovfaſs Kruml. 128a; — v pána buoha dobře jest dufatij Průpovědi XV stol. (Feifalik, Stud. 6, 238), doufati v koho; nic sám v sě nedovffagye Modl. 82a. — dovfal si ve lži confisa es in mendacio Pror. Jer. 13, 25, podle lat. — dovfai, že ť obžive (syn) HusPost. 164a. — Věcí dovffanych rerum sperandarum MamA. 23b, přeloženo neuměle. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
doufati, -aju, -áš (pův. výsl. do-u-) ned. (komu, čemu; čeho) důvěřovat komu, věřit v co: vašiej pomoci dúfajíc; svěřovat Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
doufati nedok. někomu (k někomu) = důvěřovati; — doufati komu čeho = svěřovati Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|