duchovní | ESSČ | GbSlov | MSS | ŠimekSlov |

duchovní adj.

duchovný adj.

k duch

1. duchovní, nikoliv tělesný, (ve funkci gen.) ducha; (o pokrmu ap.) určený pro ducha

2. duševní, nikoliv tělesný, nehmotný, vnitřní, (ve funkci gen.) duše; určený pro duši

3. relig. naplněný Duchem svatým, (ve funkci gen.) Ducha svatého, jsoucí v souladu s Duchem svatým; (o činu) konaný ve jménu Ducha svatého

4. relig. vyšší, mystický, tajemný, neuchopitelný lidskými smysly

5. (o člověku ap.) duchovně zaměřený, nikoliv světsky orientovaný

poustevnický; zpodst. poustevník

6. relig. (o člověku) zbožný, nábožný, žijící v souladu s Duchem svatým

7. duchovní otec, duchovný otec, duchovní otčík kmotr; duchovnie matka, duchovná matka kmotra

8. relig. duchovní syn, duchovný syn následník, stoupenec; učedník

9. mravný, zvl. nábožensko-mravně neposkvrněný, jsoucí v souladu s božím učením

10. (o stavu) duchovní, nikoliv světský, první ze tří stavů středověké křesťanské společnosti

(o člověku) patřící k duchovnímu stavu; zpodst. příslušník duchovního stavu, duchovní (zpodst.); duchovní ľudé, duchovnie ľudé, duchovní ľud, duchovný ľud duchovenstvo, duchovní (kolekt.); duchovná panna, duchovnie panna, duchovnie sestra ap. jeptiška

(o oděvu) předepsaný pro duchovní stav

11. (o úřadu ap.) církevní, nikoliv světský

(o „sboží“) patřící pod církevní správu

(o platu ap.) odváděný církvi

(o „úřědníku“ ap.) jsoucí ve službách církve

(o právu, předpisu ap.) závazným způsobem určující chod církevního života i institucí, správu církevního majetku ap.; též jur.

(o soudu) řídící se církevním právem

(o sporu ap.) podléhající církevnímu právu, projednávaný u církevního soudu

12. duchovnie obyčěje, duchovní obyčěje pl. v. obyčěj II/3

13. (o svobodě ap.) náboženský, (ve funkci gen.) náboženství, zvl. konkrétního náboženského vyznání

14. (o tělesném orgánu) dýchací, potřebný k dýchání

Sr. duchový, dýchajúcí, duchovenstvo, bohobojný, právo II/2, 4

Autor: Miloslava Vajdlová

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 27. 4. 2024).

 


duchovní, adj., k dechu, duchu se vztahující, Athmungs-: všichni drobové a údové duchowni neb životní Sal. 526; (úd žilnavý) dělí krmitedlné údy od duchownich t. 784, údy zažívací od dýchacích. — Od ducha, geistlich, geistig; oppos. tělesný, světský atp. — (Pokušení) ani tyeleſtnemu ani duchownyemu AlbB. 8b; a tak bude v srdci pýcha šťebetati netbajíc, w ſwietſkemly běhu či w duchownym ŠtítBud. 198; (obeslati) úředníky duchownije i swietſke Pr. pr. 243; ani w duchownijem ani w ſwietſkem řádu t. 242; netoliko w pracowitem ale i w duchownyem životě Kruml. 441b. — Páni nalezli, že ktožkolivěk o zemskú věc koho by pohnal k duchownyemu prawu, že… to nemá býti ODub. 90, k duchovnímu soudu. K tomu kuoru (Throni) zvláště duchownye ſuudcze mohú býti připodobnáni Štít. uč. 79b. duchowni czlok vnitř sezří ŠtítBud. 30, duchovní, myslivý člověk. Těch (lidí), ješto by podlé svých stavóv nad jiné měli býti duchownieyſſy a rozomnější t. 197. I bude řéci pýcha: Co sě dáš jiným rovnati sobě? však s’ lepšieho urozenie…, vyššieho s’ stavu, duchownieyſſy si, viece se postíš t. 198. Dvě duchownye panně Pass. 29. (Tělo) jest také duchownie spiritale Koř. 1. Kor. 15, 44. Chleba duhovneho HomOp. 153a, snad = duchovnieho. Sedm sú epištol učinili neb přidali, tak duchownie jako ſkrowne mysticas Lit. předml. Jeron. k Pavl. 7. Za duchownie veselé AlbB. lb. — Toto sú duchownye obyczyegy (sic) haec sunt caeremoniae Mus. Deut. 6, 1, duchovní obyčěji, náboženské obřady; přěstúpiec duchownye obyczegye t. Lev. 5, 15; aby ukázal lidu obyczege duchownye t. Ex. 18, 20, obycżege duchownye Ol. tamt., obiczegie duchownye caeremonias MamA. 3la; k duchownym obyczeyom ad caeremonias Mus. Num. 1, 50, k duchownym obycżegiem ad caeremonias Ol. Ex. 27, 19. Zpodstatnělé duchovní = kněz: (při stolování) preláty, biskupy, kněží, ty zvlášče v čest slušie mieti, vždy duchownym stuol počieti NRada 512. Srov. duchovný; z toho může býti také některý doklad zde uvedený, zejména kompt. duchovnější.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


duchovní adj. dýchací; duchovní, duševní; duchovní obyčěji náboženské obřady
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


duchovní adj. = duševní, mravní; — duchovní člověk = duchovní, kněz
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 13 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).