ducholovec, -vcě m.
k duch a lovec
1. kdo nemá, pozbývá n. jiné zbavuje „ducha“ 5; relig. hříšník, nespravedlivý, kdo žije v rozporu s božím zákonem; bibl. starozákonní židovský duchovní, zákoník, farizej
2. ojed. co zbavuje „ducha“ 10, zvíře (vlk) lovící jiná zvířata
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024).
ducholovec, -vcě, masc., davič, utiskovatel, Würger, Bedrücker; z duchъ, dech a loviti insidiari. — ducholovecz exanimator Prešp. 1047, ducholowecz též Rozk. 1796, Veleš. Psi s berany bránie ovce, chtiec pobiti ducholowce Baw. 111.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
ducholovec, -vcě m. škrtič; utiskovatel
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ducholovec m. = davič, utiskovatel
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.