držimý adj.
k držěti¹
1. držený, ponechaný někde proti své vůli
2. kde držící, pevně umístěný
3. (o paměti) držící, uchovávající uložené informace, spolehlivý („držimný“)
Sr. drživý
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 8. 5. 2024).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
držim, držimý adj. držený; držící; držitelný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
držimý adj. (k držěti) = držený, držící, držitelný
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.