držim, part. praes. pass. k držěti, drьžati; v skloňování složeném držimý. Vlastně = držen, držený, a pošinutím významu také držící a držitelný; gehalten, haltend, haltbar. — Boj se… žalářem drzym býti GestaKl. 295, za to: držen býti GestaMus. 127a. — (Smierný) má lepší rozum a pamět drzymyeyſſy, než obžerný a opilý ŠtítVyš. 70a. — Bývá ť u příkladiech cos bud u paměti drzymyeyſſe. Štít. uč. 149b, držimějše než v pouhých slovích; viece ť ješťe o pravém obrácení chci pojměti řeči, aby v paměti bylo drzzymyegije a v rozumu lepšie poznánie, co jest pravé k bohu obrácenie Štít. ř. 54b; aby to v paměti bylo drzzymyegije, řku ť, ež troji věc slušie obmýšleti t. 218a. By byl (člověk) neztratil, byl by měl jasný rozum, drżimm (sic, m. držimú) pamět a chtěl by atd. ŠtítBud. 21, pamět držící, dobrou, věrnou. — Slovo toto jest archaismem již v době stč., jsou mi známy jen doklady zde uvedené; než zaniklo, vyvinulo se z něho adj. držemný, v. t.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
držim, držimý adj. držený; držící; držitelný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.