držemný adj.
k držěti¹
1. schopný být držen (podržen, udržen), podržitelný, udržitelný
2. jur. (o majetku) určený k trvalému držení, trvalý
Sr. držimý
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
držimný adj.
též držemný adj.
k držěti¹
držící pevně, pevný („držimý“ 3)
Tvořeno neústrojně. – Též po r. 1500
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
držemný, adj., pevný, fest; z part. praes. pass. držim, v. t. — Aby nám to bylo v paměti drzemnyeyſſye, umyslmy sobě, jako bychom atd. Kruml. 338b; však bývá u příkladiech drżemnyeyſſie pamět t. 338a. Takový závazek neměl by pewny a drżemny býti VšehK. 145a, k držení zavazující; trh se k drżemne pewnoſti ne hned sejde t. 100b; to jest každému pewno a drżemno t. 102b. Aby ta věc drżemna a stálá byla, tímto zápisem to utvrzují a zapisují KolAA. 104a (1515); a za stálú věc a budúcně drżennu (sic) uložiti t. 32a (1512), za věc budúcně držemnú, t. která v budoucnosti má býti držena.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
držemný adj. pevný; zavazující k držení, závazný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
držemný adj. = pevný, k držení zavazující
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.