dostatečný adj.
k dostatek¹
1. dostatečný, uspokojivý, jsoucí dostatečné n. uspokojivé míry n. počtu, k čemu ap. dostačující, postačující
2. (o člověku) k čemu schopný něčeho, způsobilý k něčemu, (o Kristu ap. ) „ve všem dostatečný“ všemohoucí
3. (o Písmu ap.) dokonalý, úplný
Sr. dostatečlivý, statčilý
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 12. 5. 2024).
dostatečný, adj.,
srov. nedostatečný; —
adv. -ně dostatečně genügend: doſtatečněgij
Háj, herb. VIIIa.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².