|
|
|
dokonati, -aju, -á pf. k konati 1. co, čeho (obchod, slib ap.) s kým, nad kým (zcela) vykonat, (plně) provést, (dokonale) uskutečnit, učinit dokonalým, naplnit, splnit 2. co (list) komu vyhotovit, vystavit, dát 3. co, čeho (započatého ap.) čím, kým dokončit, dovést do konce, dodělat, dovršit (prostřednictvím někoho); co (život), čím (životem) zemřít, skonat 4. co (krátce trvajícího, řeč, pláč ap.) skončit, ukončit, co (tělesnou žádost) uspokojit, ukojit 5. kým skoncovat s někým 6. co (příměří), o co (smlouvu, majetek ap.) dojednat, dokončit jednání, dohodnout něco; rozhodnout o něčem 7. jur. co (při), čeho („práva“) komu soudně n. úředně něco dořešit, vyřídit, co, čeho („list“) uvést v platnost 8. jur. koho za co pohnat před soud Sr. dokonati sě, dospěti, dotáhnúti, naplniti, otmluviti, pokonati, provésti, sprovoditi, vykonati Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024). 
dokonati, -aju, -áš, pftiv., vollenden. — Hradčěné ti vše zlé zemi počěchu, Mycené, Chrudiměné, Byčovené, Poličené dokonachu DalC. 100, dokonati co (akk.). Spytihněv smrtí jsa nadstúpen svého zámysla dokonaty jest nemohl Pulk. 53b. (Paris) jest to i dokonal, jakož je jim (Řekům) unesl ženu AlxV. 790; (Menon), jenž svú jézdu zle dokona t. 1127. (Ktož) dokona zlost perficit malum Ol. Sap. 6, 16; neb sě ješťe nedokonala Amorejských zlost nondum completae sunt Mus. Gen. 15, 18. Když (Ježíš) dokona řeči tyto cum consummasset Koř. Mat. 7, 28. Nebo t jest již čas sě dokonal tempus impletum est Mus. Gen. 29, 21. — Doniž gimy nedokonam donec consummam eos Lit. 2. Reg. 22, 38, dokonati kým, čím; dojdeš do rájě, ſwym zywotkem dokonagye Vít. 24a. — dokonaſ finies ŽGloss. Ezech. 12, dokonaſſ ŽWittb. tamt., dokona ſie terminabitur Ol. Num. 34, 2. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dokonati, -aju, -áš dok. dokonat, dokončit, skončit, dovršit; dojdeš do ráje svým živótkem dokonajě až zemřeš Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dokonati dok. = dokonalým učiniti; — dokonati sě = vyplniti se, splniti se Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|