|
|
|
jíti, jdu, jde ipf. sr. stsl. iti 1. (o živé bytosti) jít, pohybovat se pomocí vlastních nohou, přemisťovat se chůzí, k komu, kam jít, chůzí směřovat, po koho jít pro někoho 2. v imperativu jít pryč, táhnout (expr.) 3. ot koho, odkud, z čeho (země ap.) odcházet, opouštět někoho n. něco 4. skrzě co (síň ap.) procházet něco, přemisťovat se někudy 5. přěd koho jít, přicházet, předstupovat před někoho (zprav. nadřízeného); též pf. 6. v co („hromadu“) shromažďovat se 7. kam (dovnitř) jít, vcházet, vstupovat, (do nebe, pekla) spět, dostávat se; též pf. 8. za kým, po kom (Kristovi ap.) jít za někým, následovat někoho; též fig. 9. v koho (Boha) přiblížit se někomu, ztotožnit se s někým 10. jíti přěd sě (o člověku, stavbě ap.) postupovat kupředu; pokračovat; též jur. („póhonu“, příměří ap.) uskutečňovat se, být vyřizován, být uplatňován 11. jíti za sě vracet se zpátky; zachovat se opačně než předtím 12. na koho, proti komu bojovat proti někomu, postavit se někomu na odpor 13. jíti za pasy zápasit, podstupovat osobní souboj 14. čím (obyčejem, neřádem ap.) držet se něčeho, počínat si nějak, žít nějak 15. v co (nepříjemného) dostávat se do něčeho, ocitat se v něčem 16. s kým, s čím okolo jíti v. okolo 5 17. dolóv jíti slábnout, zmenšovat se 18. jíti v léta dospívat, blížit se k věkové hranici dospělosti 19. (o ženě) jíti za muž vdávat se; též pf. 20. jíti na svět přicházet na svět, rodit se); též pf. 21. jíti se světa, jíti z života, jíti k smrti, jíti na onen svět umírat; též pf. 22. jíti na smrt jít na smrt, dobrovolně podstupovat nebezpečí smrti, dobrovolně umírat; též pf. 23. neos. komu jíti na kolikáté (desáté ap.) léto táhnout na určitý počet let 24. neos. komu jíti na život, jíti na smrt, jíti o život jít o život 25. neos. jur. komu o co, na co (hrdlo, vlasy ap.), k čemu být ohrožen trestem utětí hlavy, ostříhání vlasů ap. 26. (o neživém) v co, do čeho, čím přemisťovat se někam, dostávat se někam; procházet něčím 27. kam (o cestě ap.) vést, směřovat někam 28. (o paprsku, páře) šířit se, (o zvuku) ozývat se, rozléhat se, řěči jdú šíří se řeči, říká se, povídá se, jíti v uši komu donést se někomu 29. (o potoku, hnisu) téci, vytékat, (o potu) ronit se, vytékat v kapkách, (o krvi) komu krvácet, déšč jde v. déšč 30. (o záři, pachu ap.) vycházet, vystupovat, med. (o střevu) ot koho (člověka) vyhřezávat 31. neos. komu ot koho jak („lúpežsky“) ap. dít se, stávat se 32. (o soudu, zapisování do desek ap.) konat se, uskutečňovat se, být 33. jur. (o penězích ap.) na koho připadat, náležet, patřit někomu 34. komu co (majetek) připadat 35. komu, podlé čeho („zápisóv“ ap.) řídit se něčím, vyhovovat někomu, něčemu, počínat si podle něčeho 36. k čemu spět k něčemu, směřovat k nějakému výsledku 37. z čeho, k čemu pocházet, vyplývat, plynout z něčeho 38. (o záležitosti) jíti s kým týkat se někoho 39. (o něčem nepříznivém) na koho stíhat, postihovat někoho;jur. (o žalobě) na koho být podáván 40. neos. komu k čemu (strasti, smutku ap.) působit, dělat někomu něco 41. komu jíti po sčěstí, jíti po sboží, jíti pod ruku, jíti po kobě dařit se, jíti vzhóru v. vzhóru 42. jíti k duhu prospívat, jít k duhu O vytváření domácích slov se slovotvorným významem, který odpovídá slovotvornému významu slova cizího (např. vókol jíti, okolo jíti) sr. I. Němec, Vývojové postupy české slovní zásoby, s. 143–144; o zániku pohybového ingresíva pojíti (a korelace jíti/pojíti) sr. tamtéž s. 53. Sr. běžěti, dařiti sě, choditi, mřieti, najíti, otjíti, pojíti, pósobiti aj. Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024). 
jíti, jdu, jdeš, impftiv., gehen; stsl. iti ire. Z koř. pův. ei-, i-, psl. i-, ь-, z čehož je dále j-i-, j-ь- (s hiatovým j-). — Praes. jdu, impt. jdi, impf. jdiech, part. praes. ida, všude jd- z jьd-; z jd- vynechává se někdy j- a je du, deš, di atd. Místo náležitého jd- psáno někdy gid-, gyd-, dílem omylem, dílem podle zvláštního zvyku piscova (na př. v rkp. Mat.). Aor. jid-, někdy zdlouženě jíd-. Part. šed a šel z šьd-, oslabeného z šed-, ched-, kteréž je stupňováno v chod-, choditi. Part. pass. *šьstъ obráží se jen v subst. verb. pří-ščie atp., z *šьstьje; jinak nedochováno a nahrazeno novotvary. Význam slovesa tohoto vlastní je hmotný, ire; z něho vyvinul se význam rozmanitě přenášený. Rčení s významem přeneseným jsou často věty bezpodměté. — Chtěl gity ApŠ. 98; by směl gijty Štít. ř. 170b; hotova sem gijṫi KřižB. 92b. gdu k otci EvZimn. 51. Toti gdu ecce venio ŽWittb. 39, 8. Ty gdes Hrad. 32a, ty deſſ k offěře Hod. 68a. Ten (chléb) negde dolóv | na výsost gide k otcu domóv. Kunh. 149b (verš 8slab., gide 1slab. t. j. jde). Ana (Petr a Pavel) gdeta Pass. 307. Všichni, jenž gdete, vizte… Hrad. 50b; (hvězdy) du na nebi dnem i nocí Kat. v. 988. gdi k sv. Maximinu Pass. 342; gdíż Satane! HusPost. 41a; dyz s ní Mus. Ruth. 1, 11; gdieuie nynie tam eamus Ol. 1. Reg. 9, 6; gdieta a povězta EvZimn. 3; dyetaz k vašie mateři ite Mus. Ruth. 1, 8; gdiete a povězte EvZimn. 46, dyete Pass. 354. Když (ty) gdieſſe mimo púščiu cum pertransires ŽWittb. 125, 6; hvězda nad zemí gdieſſe Hrad. 68a, (Anna) z chrámu řiedko ven dieſſe t. 70b; sám král ydyeſſe na prosrědku AlxH. 2, 34; když cěstú spolu gdieſta t. 126b, dva z učedlníkóv gdieſſta v hrádek EvZimn. 46; gdijechu před ním Macedonští Alxp. 65, hlučnými zástupy diechu AlxH. 2, 27, diechu spolu jako stlúpem t. 3, 24. (Švec se ženou) když do krčmy gideſta Hrad. 124b; ten cělý den gidechu t. 71b; když (panny) gijdechu kupovat, ženich přišel Štít. ř. 231b. Svatý Prokop gide do jěskyně Hrad. 12a; Ježiúš gyde na olivetskú horu t. 78b; Alexander gide mimo to město… i podivil se Alxp. 7; tu v umění prospěvše jednomu čarodějníku sě přikázachom, a když ho falešného seznachom, pryč od ňeho gidō Pass. 291 t. j. jidom n. jídom; (panny) když gijdv kupovat, ženich przygijde, a kteréž biechu hotovy, wgijdechu na svatbu Štít. ř. 230a. yda vadens ŽWittb. 77, 39; Maria gduczy Hrad. 71a; gducze ydiechu euntes ibant ŽWittb. 125, 6, yduce gdiechu ŽKlem. tamt.; vzhóru dúcz (sic) Kruml. 386a; yducim venientibus ŽGloss. Hab. 14. Jadyž (ober) ſſel AlxB. 4, 43; vojska ſſla v stanoviščě AlxBM. 7, 20; i zli (šli) abierunt ŽGloss. 104, 41; aby člověk ẛél k Ježíšovi HusPost. 192a, ſſeel Zrc. 12a, neſſiel VšehK. 14a; by neſſal na vojnu AlxV. 2239 (šal m. šel, novotv.); kněz bieše šedl do města Kar. 19 (m. šel). Hrazský komorník ſeed i pojme komorníka od toho úřada, k ňemuž atd. Rožmb. 29. — Ande krvaví gdu potoci AlxV. 1682, potoci jdou, tekou. — dyeſſe zvuk pod zořě AlxH. 1, 41, zvuk šel, zdvihal se, prostíral. — Práva gdv VšehK. 27a, práva jdú = soudy pracují, vykonávají spravedlnost; když by práva neſſla t. 51b. Také ten súd negde VšehK. 14a, súd nejde = nesoudí, nevykonává svého úkolu; ten súd za našie paměti jest nešel VšehJ. 27. — Ktož kady chtě gde do města AlxV. 486, jíti do čeho, směrem k čemu, več; ten prvý gyde do pekla t. 1563. — Když (Čechové) v klášter gdhiechu DalH. 42, jíti ve-č. (Ježíš) rostl a ẛel w léta HusPost. 16b. — (Kateřina) vstavši gide k svéj mateři Kat. v. 306, jíti k komu, k čemu; dyeſye k času tomu, kdež bě péčě ne o domu, jedno životě jediném AlxV. 2450; (vojna), jěž gdyeſye lidu k strasti, k smutku, k nepokoji t. 2231; tak sě sta tomu ostatku (t. bojovníkům po bitvě zbylým), jem(u)ž dyeſye ku přěvrátku t. 1781. — Gyde přěd král čsná kmeticě AlxH. 2, 16, jíti přěd koho. Ti póhonové ydu przyed ſye bez přiekazy ODub. 90, jíti přěd sě, = před sebe, postupovati ku předu, vykonávati se, díti se; aby przed ſe ſſli jich nálezové Šach. 302a; prvé by sě musilo mnoho zlého státi, než to, což páni jsú nalezli, by przyed ſye neſſlo ODub.56; bláznovství jich przed ſye dav gyty ROlB. 6b. — Vece k niej (Kateřina k matce): Já ť za ciesařova gyti syna nechci Kat. v. 314, jíti za koho (o osobě ženské), za muže, vdáti se. (Porfyrus s královú) vzemše odpuščenie… i gideſta opět zaſye Kat. v. 2586, jíti za sě, nazpátek, vrátiti se; neb gdu ť v tom zaſe i v klášteřiech proti řádu svých zákonóv ŠtítOp. 136a. — I gídiechuu po ňem zástupové Mat. 56, jíti po kom, za kým; ty gdes po ňem Hrad. 32a; po bohu gijty Štít. ř. 13a. — (Darius) hnu sě s toho miesta, kadyž mu upřiemá cěsta proti nepřátelóm gyty AlxH. 1, 27, jíti proti komu; (žena) má tiem právem proti pohnanému giti jakti muž Řádpz. 20. — Ciesař gide na knězě Boleslava DalH. 41, jíti na koho, na-č, kam (obyčejně s úmyslem, účelem, který se rozumí); na púšči gdiete Hrad. 12b; všěcka obec gidu na horu t. 12b; Němci gydu na hodinu (na modlení klášterní) t. 26a; gdiechu na jitřní všě bratřie tamt.; potom pak (po modlitbě, abychom) ſſli na naše diela Kruml. 191a; (Darius) nikomu neotpustil, by neſſal na vojnu strastnú AlxV. 2239; násilníci na to du i válečníci, válkami chtiece dobyti, by mohli v pokoji býti NRada 792; tehdy on… gdieſſe na muku praeibat ad supplicium Ol. 2. Mach. 6, 19; přečinil-li by kto řečí, gdi mu na penieze, pak-li by přečinil skutkem, gdi jemu na hrdlo VšehK. 20b; lépe by bylo nem čstně zbitu býti, než těmto chlapóm bradatým na milost gyty DalC. 10, v překl. stněm.: wan nach gnad dy pawern vragin; to (co se vybéře poplatkův) jde na úředníky menšie VšehJ. 395, něčso jde na koho, náleží mu; (zápisné) najvyššiemu písaři příslušie a na ň samého jde t. 393; ty penieze úředníci na tři diely dělé: jeden (diel) jde na komorníka, druhý na sudieho, třetí na písaře najvyššieho t. 405. — Když jest již ſſlo… pacholeti na desáté léto KřižB. 90a. — Kudy to gde, ež tak jsú rozliční lidští úmyslové? ŠtítBud. 149, něco jde = děje se, stává se; ež ta proměna (lidská) nespadá na buoh, to gde tudy, ež buoh je ta najvyššie múdrost t. 54. Již jest pověděno, že to móž snadně giti, aby v zákoně božiem zakládali a zavierali, což chtie, ti, ješto moc mají zákon boží skládati ChelčPař. 138a. Apoštolové nenavodili sú celých měst na vieru, jakož sě někto domnievá, než to ſſlo toliko podle vyvolenie, kteréž jest bóh vyvolil, ti jsú přijali slovo božie t. 168b. V těch činech, v nichž má býti jednáno spasenie lidské, nemohú-li ť tak čiňeni býti, aby právě a jistě ſſlo v nich spasenie, tehdy ť jest lépe těch činóv nechati, neb nenie pochyby, negdu-li ť právě, vždy ť musejí giti oklamně t. 162a. Z toho to gde, že malú náději máte o těch, za něž prosíte t. 149b, z toho jde, vyplývá. Tu již najzevnějie k tomu slovu gde, kterak zákonové lidští zavřieni sú v zákoně božím t. 133a. Jemužto (Barabášovi) na život gdieſſe Hrad. 87b, jde komu na život; pak-li všem kněžím gde o život HusPost. 192a, jde komu o život. — Snadno j’mu (Alexandrovi) vše pak snésti, že j’mu ſſlo všecko po ſſztezty AlxB. 3, 28, jde komu čso po sčěstí = podle štěstí, šťastně; kak mu (Alexandrovi) gdyeſye vše po zboží, avšak atd., jde komu čso po sboží = podle zboží, se zdarem. — Jde déšč v. déšč; — jíti za muž n. za mužě v. muž; — jíti pod ruku v. ruka; — jíti v-ókol, okolo, rózno, vzhóru v. okol, okolo, rózno, vzhóru. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jieti, jíti², jmu, jmeš (aor. jěch, jach, příč. čin. jal, jěli, přech. min. jem, jemši, jav, jěvši, subst. verb. jětie) dok. jmout, chopit, chytit; zajmout; začít: jěchu sě točiti jali se, začali se točit; jieti sě (o něco) ujmout se čeho; vieru jieti v čem uvěřit Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jíti¹, jdu, jdeš (imper. jdi, pojdi, podiž, impf. jdiech, aor. jid, jidech, přech. min. šed, šedši) ned. jít; jíti přěd sě postupovat; jíti za sě jít zpět, vracet se; z toho jde plyne, vyplývá; na život mu jdieše šlo mu o život; jmu šlo všecko po štěstí po sboží šťastně, všechno se mu dařilo; jde k času tomu je na čase; krvaví jdú potoci potoky tečou krvavé; jdieše zvuk pod zořě zvuk se šířil Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jieti (1. sg. jmu), jíti dok. = jmouti; zajmouti, počíti; — vieru jieti = uvěřiti; — slovo zasě jieti = zpět vzíti; — jieti sě koho = pustiti se do koho; — jieti sě (čeho) = chopiti se, zmocniti se Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
jíti nedok.; jíti přěd sě = státi se; — jíti na smrt (komu) = jíti o život; — jíti po kom = jíti za kým; — jíti proti komu = odporovati; — jíti dolóv v. dolóv; jíti přěd sě = jíti kupředu = postupovati; jíti okolo (vókol) s čím = zabývati se čím, obírati se, zacházeti s čím, oháněti se čím; jde k času = blíží se, nastává čas; (jiné jest jíti z jieti, v. t.) Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|