cělistivý adj.
sr. cělistviti, cěliti
1. med. (o léku) zacelující, hojivý, přispívající k zacelování
2. (o houbě) celistvý, jsoucí vcelku, nečleněný na části
Sr. cělistvý, naroščujúcí, narostivý
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).
cělistivý, adj., léčivý, hojivý, heilend. Mast czeliſtiwa proti otoku ChirB. 48b; mast celiſtiwa, když rány otekú t. 222b. O mastech naroſtigicich a czeliſtiwych povieme Sal. 223; přikládaj flastr naroſtiwy a celiſtiwy t. 389; lékařstvie czeliſtiwe t. 838.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
cělicí, cělistivý, cělivý adj. zacelující, léčivý, hojivý: mast cělicie
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.