cěliti, -ľu, -lí ipf.
k cělý
co (ránu ap.) zacelovat, celit (arch.), hojit
Sr. cěleti, cělistviti, naroščovati
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).
cěliti, -ľu, -líš, impftiv., léčiti, heilen; stsl. cêliti sanare. Mast dobrá czeliti i hnojiti LékB. 223b. Jenž wſſietky smutky czíeliſſ LMar. 48.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
cěliti, -ľu, -liš ned. zacelovat, léčit, hojit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.