Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
chvalitedlnost, -i, fem., chválení, Lobpreisung: Chwalitedlnoſt hospodina mluviti budú ústa má laudationem ŽKlem. 144, 21, za to v ŽWittb. a ŽPod.: chwalenye; buď bohu našemu ochotná a okrášlená chwalitedlnoſt decora laudatio ŽKlem. 146, 1, za to v ŽWittb.: krásná chwala, v ŽPod.: krásné chwalenye; chwalitedlnoſt jeho ostane u věky věkóm laudatio ŽKlem. 110, 10, za to v ŽWittb. a ŽPod.: chwala.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chvalitedlnost (čtyřslab.), -i f. chválení, chvála, sláva
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.