|
|
|
choditi, -źu, -dí ipf. k jíti I. bez určení východiska n. cíle 1. (o člověku) po čem (stezce ap.), na čem, v čem chodit, pohybovat se pomocí vlastních nohou; (o člověku, zvl. pův. nemohoucím) být schopen chůze; „choditi bosýma nohama“ chodit na boso; „choditi očima“ chodit se sklopeným zrakem, nevyzývavě, pokorně; relig. „choditi po božích cěstách“ řídit se církevní naukou, žít v souladu s Bohem; relig. „choditi po převrácených cěstách“ neřídit se církevní naukou, žít v hříchu 2. (o živém) na čem (nohách, berlích ap.), čím (způsobem pohybu) pohybovat se, vykonávat pohyb, zvl. chůzí 3. po čem, na čem, v čem (vymezeném území, prostoru), mezi kým (členy vymezené skupiny), kde ap. pohybovat se někde, přecházet v rámci nějakého území n. prostoru z místa na místo s kým, kde, jak dlouho procházet se, volně chodit sem tam s kým kde, jak dlouho toulat se, potulovat se (o ženě) s kým (nenarozeným dítětem) nosit v těle lidský plod, být těhotný 4. po kom (skupině osob), po čem (konkrétních místech), mezi kým (jednotlivými osobami), kudy, jak ap. pohybovat se v rámci vytyčené trasy z místa na místo, obcházet určená místa n. osoby; „choditi po křížích“ vykonávat křížovou cestu (sr. StčS s. v. „obchoditi“ 6); o koho, o co, na co, s kým zasazovat se o něco, usilovat o něco, zvl. prostřednictvím obcházení zainteresovaných osob 5. za kým, za čím, s kým, po kom následovat někoho n. něco, provázet někoho n. něco (sr. StčS s. v. „obcovati“ 1); relig. po kom (po Bohu, jeho přikázáních ap.), s kým (Bohem), v čem (božích příkazech), čím (božím duchem ap.), jak, komu následovat někoho n. něco, řídit se podle někoho n. něčeho 6. bibl. před kým předcházet někoho, být předchůdcem, zvěstovatelem někomu 7. jak, podlé čeho, vedlé čeho (žádostí těla ap.) počínat si nějak, chovat se nějak; relig. v kom (Bohu), podlé koho, podlé čeho, po čem, v čem (božích přikázáních, světle ap.) počínat si v souladu s církevní naukou; relig. podlé koho, podlé čeho, po čem, v čem, (hříších, temnotě ap.) počínat si neřestně, hříšně 8. relig. (o Bohu) v kom být přítomen v někom, setrvávat svou přítomností v někom 9. o čem přemýšlet o něčem, rozmýšlet si něco 10. (o vodním toku) téct, plynout; (o dešti) pršet 11. v čem (oděvu n. oděvním doplňku), s čím oblékat si něco, mít oblečené něco, nosit něco; jak (o kvalitě, vzhledu n. slušnosti oděvu) být oblečen nějak, nosit nějaký typ oděvu 12. prožívat život, žít; relig. „choditi v těle“ prožívat pozemský život 13. za pasy choditi v. StčS pás 2 14. v záporu za muž nechoditi nevdávat se, zůstávat svobodná II. s určením východiska n. cíle 1. odkud kam, ke komu, přěs co, kudy, s čím (listem ap.) jít, ubírat se odněkud někam 2. ke komu, kam, na co (místo, akci, událost ap.), s kým ap. chodit někam n. k někomu, někam n. k někomu docházet, někoho n. něco navštěvovat; kam vstupovat, dostávat se někam 3. (o rybníku) odkud kam sahat, rozprostírat se Sr. pohybovati sě, bráti sě, běžěti Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 1. 5. 2024). 
choditi, -zu, -díš, impftiv., gehen; stsl. choditi ambulare; z chod-, koř. ched-, pův. sed-. — Kdež jáz stojiu nebo chozu Mast. 209; okolo nemilostiví chodie ambulant ŽWittb. 11, 9; chodie procedens t. 18, 6, chodiecz ambulans t. 100, 6; od věci chodyeczie ve tmě a negotio perambulante ŽPod. 90, 6. Jazyk jich chodyl jest na zemi transivit ŽPod. 72, 9; chodyecze na moře ascendentes t. 105, 7. — (Ježíš) pěš chodil pro našě hřiechy Vít. 23a; dnes snad chodys zdráv i jasen, a v jutřě budeš snad uhašen AlxV. 1869; smuten chozyu tristis incedo ŽWittb. 42, 2, choziu ŽKlem. tamt., chozy ŽPod. a ŽGlossKlem. tamt. V zákonu nerodili chodyty ambulare ŽWittb. 77, 10. Lidé ti sú čisti, kteříž chodie v zákoně božiem ChelčPař. 193a. Na cěstě, yuz budeš chodity qua gradieris ŽWittb. 31, 8. — (Pacholík) slovútná města chodyti bude ChirB. 19b, muž mnoho měst choditi bude t. 27a, rčení nesprávné. — Uzřevše jeho chodiece po moři EvZimn. ( Rozb. 708), choditi po čem, kde; na cěstě, po niež budeš chodyty qua gradieris ŽPod. 31, 8. Hledaj pokojě a chod po ňem persequere eum ŽWittb. 33, 15, choditi po čem, za čím. Kněz Václav… po ſwatym v noci bos chodyeſſe DalC. 27, v překl. stněm.: er ging des nachtis parfuz, zu kirchin, choditi po čemu, (za to v rkpisích mladších lok.: po svatých rkp. V, L, Z, Ff, po svatyniech rkp. P, svaté = kostel). Jidáš již o jeho smrti chodyeſſe ML. 95b, Krist. 88b, choditi o čem, jednati, pracovati o tom; jěli sú sě o tom choditi, aby Konrad byl kniežetem Pulk. 94b; takéž zlý pravému škodí, o ňemž ve dne v noci chodí Baw. 39; — choditi vókol v. okol. — K tomu frekvent. chodívati z doby pozdní: farář chodíval kázávat Let. 1057, (z rkp. L, psaného na poč. XVII stol.), prvé sem záhe spat chodíval Star. skl. 5, 124 (z rkp. Neuberského). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
choditi, -z’u, -díš ned. chodit: hledaj pokojě a choď po něm za ním; (Jidáš) již o jeho smrti chodieše obmýšlel, chystal jeho smrt, jednal o jeho smrti Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
choditi nedok.; — choditi o čem = obmýšleti co Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|