|
|
|
brániti, -ňu, -ní ipf. k bran, sr. stsl. braniti 1. koho, co, čeho čím (bojem, mocí ap.) proti komu, čemu bránit, hájit, zvl. se zbraní v ruce 2. koho, co, ojed. čeho čím (přispěním) ot koho, čeho, přěd kým, čím chránit, bránit, činit bezpečným, zaštiťovat (před někým n. něčím) 3. koho (obviňovaného), co hájit, obhajovat, zastávat se někoho n. něčeho, prokazovat něčí nevinu ap. 4. co, čeho (hodnotného), koho na čem chránit, uchovávat, zachovávat něco, starat se, aby něco neubylo n. nezaniklo 5. co čím (překážkou), skrzě co uzavírat, znepřístupňovat 6. komu, čemu ot čeho, čeho, aby…, čemu, v čem, co zabraňovat, zamezovat někomu v něčem, zakazovat někomu něco 7. čeho, co (požadavek, nařízení ap.) odmítat něco, zabraňovat splnění n. provedení něčeho Sr. brániti sě, hájiti, obrániti, obraňovati, zapoviedati, zbraňovati Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024). 
brániti, -ňu, -níš, impftiv., verwehren, vertheidigen; stsl. braniti pugnare, impedire. — Rtóm mým nebranyu non prohibebo ŽWittb. 39, 10. (Ježíš) brany nám dam ciesařěvi dáti Hrad. 86b. Hřieši vaši branye dobrému, aby k vám nepřišlo Alb. 61b. To město bě v takéj mysli, branyti sě j’mu (Alexandrovi) pomysli AlxV. 459. Již sě branye mrzkosti klatéj Hrad. 73b. Mosíte sě učiti, aby (vy) uměli branyty sě falešnému doličování Štít. uč. 78a. — Móž syn branyty mateře Rožmb. 134, brániti koho, čeho, chrániti. Potom jidú (řečtí bojovníci) mezi panie, jich (paní perských) nebieše kto juž branye AlxV. 1875. (Gallicanus) jěl i branyl toho města Pass. 281. Neb gich bránye hory Ol. Jud. 7, 8. Pak-li sem byl pravdy branye, proč mi t’dy nebyti živu? AlxBM. 8, 38. — Že jsem učinil to, jehož ty branyſſ Modl. 1lb, brániti koho, čeho, zabraňovati, nedovolovati. Když on brany pokánie Hrad. 35b; aby (páni) viery a pravdy božie bránili HusE. 1, 176. — Přěmysl chtieše to branithi DalHr. 8, akk. m. gen. nebo dat. — Hospodář má branyty všie necti své ženě i jiné čeledi Štít. uč. 54a, brániti čeho komu, zabraňovati. — (Páni a zemané) jmají sebe braniti té křivdě, kteráž by se jim dála Pr. pr. 243. — Toho lev ihned uchopi a brani jeho všeho zvěře Baw. 94, brániti koho čeho. — Brániece jich (rodičův) od násilé, od haňenie a tupenie HusE.1, 140, brániti koho od čeho. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|