brzý adj.
1. krátký, krátce trvající
2. rychlý, spěchající
Sr. brzký
Dolož. též jako vl. jm. osobní
Autor: Irena Fuková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 7. 5. 2024).
brzý, adj.,
rychlý, schnell; stsl. brъzъ celer; z
bьrz-; kompt. brží. — Z těch okolních tvrzí potočichu posel brzy
AlxV. 942, posla rychlého; z brzſieho zjevenie ducha svatého
t. j. bržšieho
Pass. 172. —
Adv. brzo a
-y brzy, v. brzo.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
brzý (kompar. brží) adj. rychlý, spěšný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
brzý adj. (posel) = rychlý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.