|
|
|
brzký adj. 1. rychlý, brzký, mající nastat v krátké době („brzy“) 2. krátký, krátce trvající 3. pomíjivý 4. (o hodině) brzký, časný 5. rychlý, prudký 6. rychlý, kvapný 7. unáhlený, ukvapený 8. náhlý, nenadálý, náhle nastavší 9. rychlý, pohotový 10. (o člověku) k čemu snadno podléhající něčemu, ochotný, „spěšný“ k něčemu 11. (o člověku) v čem zběhlý, znalý Sr. brzý, StčS nebrzký Autor: Irena Fuková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024). 
brzký, adj., brzo budoucí, rychlý, náhlý, prudký, schnell, baldig, ungestüm; z bьrz-. — birzky nohy jich veloces ŽKlem. 13, 3; brzka novina velox fama Ol. Ruth. 1, 19; brzka myšlenie Štít. ř. 240b; brzky písař velox Comest. 78b; u brrzkem spěchu Hrad. 11b; w brzku chvíli ŠtítBud. 66; v-brzkey hodině ML. 23a, brźky konec Štít. Bud. 182; brzka smrt Štít. ř. 70a; ktož jsú léni k almužně, brzczy k hněvu t. 76a; nebuď brzek v řeči (velox ad loquendum) Lit. Prov. 29, 20, nebuď brzek rzeczi Tkadl. 3b; starý (je) brzký k mluvení a zpozdilý k slyšení HusE. 3, 110; ku prázdným klamóm bude brzek Štít Vyš. 22b; vyšli sú poslové brcý (sic) celeres Kladr. Esth. 8, 14; neroď brzký neb popuzený býti v svém jazyku HusE. 1, 255. — Kompt. brzčější: brzċeyſſie proměny ŠtítOp. 380. — Srov. brzý. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
brzký adj. rychlý, prudký; brzký, kvapný, unáhlený; náchylný k čemu: ku prázdným klamóm bude brzek Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
brzký adj. = rychlý, kvapný, přenáhlený, pomíjivý, mizivý Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|