bo konj.
sr. stsl. bo
kauz. neboť, neb (kniž.), vždyť; připojuje hlavní větu uvádějící motivaci obsahu předcházející věty
Sr. StčS nebo² 1
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
bo, conj., nam, enim, denn. Král (Jan) chtieše Lipského Jindřicha jieti, bo jeho svú hanbú vinieše DalJ. 108 z rkp. V.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bo spoj. neboť chtieše Jindřicha jieti, bo jeho svú hanbú vinieše
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.