blánicě, -ě f.
též blanicě, -ě f.
k blána
zvířecí kůže, zvl. zvířecí kůže s ponechanými chlupy, kožešina
Dolož. též jako jm. pomíst. a míst. Sr. bláncě
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
blánicě, -ě, fem.,
kůže, kožišina; z
blána,
v. t. Prostřěv zvieřěcie blanyczie pelles
Otc. 300a, blanicye
OtcB. 105a (místo stejné). —
Jm. místní. De Blanyczye
DeskDE., de Blanicz
Reg. III, 1317, u Blanice
PoprR. 26. —
Jm. řeky. Blanycze
Reg. IV, 1335.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
blánicě, -ě f. kůže, kožešina
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
blánicě f. = kůže
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.