blanka, -y f.
k blána
jen pl. dlouhý svrchní látkový pláštík podšitý kožešinou
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
blanka, -y, fem., demin. z blána: blanka pelliola Prešp. 1781. — Ku psaní, biblus, byblus: blanka biblus BohFl. 343; banka (omylem m. blanka) biblus Prešp. 846, a taktéž Rozk. 1565, Vocab. 175b a Veleš.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Blanka proprium
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
Blanka, -ňka Blaňka, -y, fem., jm. os., Blanca. Blanka TomZ. n 228, Blanka VelKal. 53, s Blaňkau t. 252.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².