blány v. blána
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
blána, -y, fem., kůže, kožišina, pellis; plur. blány oděv kožišinový, kožich, krzno, Pelz; psl. bolna. — (Stanové) jsú obestřeni blanamy Mill. 66a; z nichžto (zvieřátek) blany dělají t. 124b; baby zoblačejíc sě na ruby w blany Štít. ř. 120b; anoť se (za ženou vystrojenou) povleče ſauknie nebo blany Rokyc. 208a; (mají) kožichův, šub, blan hojně RokycKl. 190b; blany králíkové oblezlé KolB. 144b (1499, v seznamu šatstva chodicieho); Blaany pochozené KolČČ. 198a (1518); (matka dává dceři) peřiny, polštář.., blany i jiné všecko KolCC. 27a (1552); čaprún mantellus, blany pelles, nohavicze caliga Prešp. 1763, blany pelles Rozk. 2086, BohFl. 531, Ol. Lev. 11, 32, Mus. tamt.; blany andromeda (Pelzrock), ein kurze (krzno) Diefb.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².