berník, -a m.
k berně
kdo vybírá daň (z pověření panovníka, vrchnosti n. města), daňový výběrčí
Dolož. též jako vl. jm. osob. Berník
Na základě zřejmé písařské chyby rekonstruuje GbSlov složeninu bermil; v Bel však jde o biblický citát (Is 14,14), kde je lat. exactor přeloženo jako berník (tak i v dalších rukopisech Bel, z nichž GbSlov nečerpal).
Sr. berničí, bércě, berčí, StčS násilník 5
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
berník, -a, masc., měšťan ustanovený k vybírání berně, Steuereinnehmer, Steuereintreiber, collector TomP. 2, 353. Páni bernicy vzali z peněz sirotčích bernie z truhlice 7 k. gr. KolB. 128a (1523); jsú dány (dvě kopy) bernikom do Kauřimě t. 128b (1523). — Příjm. Bernik TomZ. 1433 st 73.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².